FALEŠNÝ AUTOSTOP 

Matěj Knežević

Víte co, já tuhle práci nikdy dělat nechtěl. Jenže ve škole mi to nešlo a vlastně jsem se nikdy moc neodhodlal zkusit něco jiného. Jo a taky jsem dost introvert, pozoruju lidi a vymýšlím si příběhy. Hele, jestli vás to nebaví, tak mi to řekněte. No každopádně s cisternou jezdím už čtyřicet let, vždy trasu Praha-Budapešť´. Zásoboval jsem pumpu, však vy víte, co já dělám. Na pumpě nikdo nebyl, standardně v tuhle dobu moc lidí nejezdí. Fakt si připadám jak osamělý vlk, zvlášť od doby, kdy jsme se s Jane rozešli, ale o tom jindy. 

Na pumpě už jsem měl skoro hotovo, když vtom na benzínku přijelo malé červené auto. Vystoupil mladý muž a že prej, jak dlouho to potrvá. Minutku. On odsekl. A pak vystoupila ona, byla tak mladá. Připomněla mi Jane, když jsme se poprvé potkali. Poprvé za dvacet let jsem nalil do nádržky pumpy víc nafty, než jsem měl. Byl jsem v šoku. Chápete ne? Nemohl jsem tam stát a civět na ní, jsem introvert. Sedl jsem si do kabiny a vyrazil k další pumpě. Víte, co je na mé práci dobré? Občas když je mi hodně smutno tak se zadívám na černý horizont a hledám oči ďábla, a to mám pak chuť´ ztrhnout volant. Byl by konec a mně by se ulevilo. Smrti se však bojím. S Jane jsme spolu byli patnáct let a já se přes to nemůžu dostat, to vám tady ale říkat nebudu. S tím vám tady fňuká každej druhej ne? Já jsem původně z Brna. Narodil jsem se do židovské rodiny. Táta sbíral peníze a máma byla hluchoněmá. Myslím, že po mámě mám ten tik s levým uchem. Pokračoval jsem dál po dálnici a přemýšlel jsem nad dívkou z červeného auta, a hlavně nad tím, jestli ji ještě v životě potkám. Táta vždycky říkal, že svět je moc malej na to abyste nepotkal někoho dvakrát. Byl lichvář, mámě se to nelíbilo, ale nikdy mu k tomu nic neřekla. 

Pak jsem přijel do Nových Zámků. Stavím tam pokaždé do malého motelu, maj tam skvělej biftek. Pamatujete, jak jsem vám říkal, že pozoruju rád lidi? Sednu si vždy ke třetímu stolu z leva. Je od něj nejlépe vidět na celou hospodu. Dal jsem si biftek, tím nikdy nic nezkazíte. Sedím tam a najednou se zpoza clony kouře vynoří mladík z Trnavské pumpy. Vedl si tu holku. Červené šaty se linuli ve žlutém světle zavěšených lamp. Bylo to, jako z filmu, ve kterém jsem hrál vedlejší roli pozorovatele. Dali si biftek a vodku. Chápete to? Vodku? Já jsem si s Jane dával červené. Sedělo jí to k charakteru. Po chvíli zírání si mne mladík všiml a vzpomněl si na mne. Musel jsem vypadnout, vypadalo to divně. Zalezl jsem do pokoje a zapálil si cigaretu, aby mi slehlo a zároveň abych se uklidnil. Myšlenkami jsme se vracel do minulosti. Nikdy jsem nemyslel, že mě život zavede sem. Rodiče ze mě chtěli mít úspěšného bankéře, který si založí rodinu a bude jezdit s vnoučaty na venkov. Když nad tím tak přemýšlím, myslím že jsem adoptovanej. Znáte takový ty případy, jak to dítě to zjistí až na smrtelné posteli jednoho z rodičů? U mě by to byl spíše otec. Jane byla hodná, byla hodná až moc. Měla světlé hnědé kudrnaté vlasy. Jaké vlasy má vaše žena? Promiňte, já se někdy ptám až moc. 

Šel jsem si lehnout se zapletenými myšlenkami v hlavě. Do Budapeště jsem vyrazil brzy ráno doufajíc, že holku z červeného auta potkám ještě v budoucnosti. Nejlépe bez toho mladíka. Myslíte si, že by nahradila nepřítomnost Jane? Nemyslím si, ale jezdit do smrti s cisternou už nechci. Chci mít barák a být bankéřem. Jo ono je už trošku pozdě, ale třeba tam na hoře to bude lepší, ale bojím se přechodu svého já. Vlastně ne, zůstanu u cisterny, chyběla by mi vůně benzínu. Navíc bankéři se musí bavit s jinými lidmi. Radši jsem sám, a proto taky jezdím jako jednotlivec. Mohli mi přiřadit někoho. Jenže já jsem zjistil, že si nemůžu povídat s hloupejma lidma. Jen si to představte, viděl jste někdy chytrého člověka v cisterně? Omezuje to moje myšlení, nebaví mě to. A víte, co se mi na vás líbí? Že toho moc nenamluvíte. Jane byla strašně chytrá, měla intelektuální smysl pro humor. Chtěla být umělkyní, jenže já těm výkresům nikdy nerozuměl. Třeba kdybych se více zajímal. Pochopte mně, když přede mě postavíte 4 čáry, já vtom nic nevidím. Dojel jsem do Budapeště a doplnil benzín do poslední z pump. Oddychl jsem si. Poslední týden v měsíci mám za sebou. Příští týden jsem přemýšlel, že bych jel do Tater. Je tam čerstvý vzduch, a to by mi prospělo. Byl jste někdy v Tatrách? To už uběhla hodina? No počkat, ale vy jste mi toho moc neřekl. Petr odchází