Pohled Aliny Zagitové

Pohled Aliny Zagitové

Alina Zagitova patří ve svých pouhých 16-ti letech ke sportovním legendám. Minulý rok vyhrála jako třetí nejmladší dívka olympijské hry. Dále se stala evropskou šampionkou a je držitelkou dvou světových rekordů. Pozice olympijské šampiónky je ale v Rusku brána velmi vážně, i proto se Alina musí prát sama se sebou. Důkazem je její selhání ve volné jízdě na ruském šampionátu, kdy se propadla z 1. na 5. místo. Do ruské nominace na letošní mistrovství Evropy se díky nízkému věku prvních tří dívek z ruského šampionátu dostala. Rozhodla jsem se popsat jejím pohledem pocity před volnou jízdou, kdy držela po krátkém programu 1. místo.

Ráno jsem jako každý den seděla u okna a začala přemýšlet o mém včerejším programu. Každý mi říká, abych se koncentrovala pouze na dnešek, vyčistila si hlavu a měla před sebou jen myšlenky na dnešní jízdu. Kéž bych to uměla, pořád si opakuju, co jsem včera udělala špatně. Neosobitá interpretace. Nervozita. Chybný výjezd z flipu. Jen jsem přemýšlela, abych nezklamala. Všude čtu Alina Zagitova, šampionka, favoritka na zlato. Já tu roli nechci. Občas když pozoruji naše juniorky se svými čtveráky, říkám si, kéž bych mohla být jako ony. Nemyslet na nic. Jen prostě skákat. Před rokem to bylo snazší, mohla jsem tu jen sedět a na nic nemyslet. Kdo čekal, že vyhraju? Nikdo. Mohla jsem jen překvapit. Prostě jsem si odskákala svůj program a vyhrála. Byla jsem tak malá a stupidní. Mysela jsem, že se teď taky stanu národním klenotem jako Zhenya, legenda. Ale všechno se točilo jen kolem ní. Tarasova a její květiny. Všechna objetí od jiných bruslařů. Přání na sociálních sítích. A to pokračovalo i po olympiádě.Všichni tvrdili, že to ona je pravá vítězka Ale pak přišel zlom. Odešla od Eteri do Kanady. A odešla s tím i její výkonnost. Potom každý, kdo dříve Zhenye přál, stál na mé straně. Pro všechny jsem se modlou a číslem jedna stala já. Zvláštní, jak jsou s Tebou jen, když se daří, když jsi nejlepší, spolehlivá. Musím dnes vyhrát. Každý to očekává. Vyhraju. Tak všechny ujistím, že na ruském šampionátu to byl jen omyl. Ojedinělý výpadek. Když nevyhraju, odhodí mě. Číslem jedna se stane jiná. Potřebuji být pro Ruse jistotou, tou nejlepší, co nezklame. A třeba i příští rok překonám naše juniory. Teďse všichni postaví za mě. V 17- ti přeci nebudu už moc stará. Snad se ustálí váha mého těla. Snažím se jí držet stálou, ale tělo jakoby od prázdnin neposlouchalo. Občas skoky ani nedokážu dotočit. To dnes nedopustím. Musím vyhrát pro Rusy, pro federaci, pro Eteri. Zvoní mobil, vytrhnul mě z mých myšlenek. Na displeji vidím upozornění, že za hodinu, začíná poslední trénink. Tak beru brusle a nesmím zklamat.