Tom Odell potřetí

Britský písničkář Toma Odell vydal 26. října album s názvem Jubilee Road.. V pořadí třetí album s sebou přináší kapku dekadence a melancholie, okouzlí svou klidnou atmosférou a lehce potemnělými texty.

Ačkoliv Tom Odell působí na hudební scéně teprve šestým rokem, stihl vydat již tři alba, stát se prvním mužem, který vyhrál Britś Critics Choise Awards a několikrát si zahrát ve světových metropolích včetně Prahy.

Po Long Way Down (2013) a Wrong Crowd (2015) přichází Odell tentokrát se zcela odlišným přístupem. Je konec drzým tónům a lehké provokaci. Naopak slyšíme ladné tóny posmutnělých slov. Ve svých textech se již přestává zabývat tolik rozchody se svými bývalými přítelkyněmi. Témata, jimž se Tom Odell věnuje nyní, se týkají hlavně hledání sama sebe. Na své bývalé vztahy úplně nezanevřel, ale všechny jsou dávány do kontextu s jeho vlastním sebepoznáním.

Deska začíná tichým klavírním sólem se skladbou Jubilee Road. Vypráví o sousedech obývajících Jubilee Road a jejich každodenních trablích. Skvělý začátek nás svým melancholickým nádechem připraví na další skladby desky. V poklidných klavírních tónech pokračuje deska druhou skladbou If You Wanna Love Somebody.

V třetí skladbě Son of Only Child se lehce vymezuje prosti své bývalé tvorbě, kdy zpívá "Už mě nebaví zpívat o zlomeném srdci.". Tato píseň se opět navrací k drzosti. Tom Odell zde popisuje své rozložené nitro a hledá, o čem by měl vlastně psát.

Až na písně China Dolls a Go Tell Her Now posloucháme opět klavírní balady. Tyto skladby se týkají hlavně Tomova smířlivého pocitu, který má ke svému životu a láskám. Narozdíl ale od alb Wrong Crowd a Long Way Down vyjadřuje svůj smutek klidnou hudbou a potemnělou atmosférou svých slov.

Kritiky oceňována je hlavně skladba Half As Good As You , do které Tom Odell zapojil i zpěvačku irsko-německého původu Alici Merton. I přestože se opět věnuje nenaplněné lásce a hledání sama sebe, píseň je osvěžena o skvělou barvu hlasu Alice Merton.

I když se v ostatních recenzích dočteme spíše o tom, že nové Odellovo album je unylé a nenajdeme zde jeho pověstnou provokaci, myslím, že přinesl do své hudby trochu klidného

nadhledu. Cítím z celého alba Tomovu rozervanost a nevědomí sebe samého. Skvěle dokázal prostřednictvím jemných klavírních tónů vyjádřit své obavy a nálady. Album jistě zasáhne každého jeho posluchače. Zda i z jeho vystoupení zmizela jeho drzost, se můžeme dozvědět 23.1. 2019 na koncertě v Praze v rámci turné k desce. Sama koncert navštívím a jsem zvědava, jak svou hudbu bude prezentovat.