Balíček karet

Čtenáře předem upozorňujeme, že po přečtení následujícího úryvku mohou nastat psychické potíže, jako jsou traumata a noční můry. Slabším povahám hrozí nevolnost. Byli jste varováni, příjemnou zábavu.

... Ve stejnou chvíli na jiném místě, respektive v malé místnosti za kuchyní, vstala z postele bytost, nejspíš člověk. Byl to ten typ, který je permanentně zalezlý v kuchyni, a od výdejního okénka si drží odstup minimálně dva metry tak, aby nečelil riziku konverzace s hosty. Každou noc proklínal své rodiče, kteří ho podle něj hned po narození odsoudili k nespokojenému životu tím, že mu dali jméno Pravoslav Kopeček. Zase nemohl usnout, seděl na posteli a pozoroval Marunu, která ležela vedle něj a klidně oddechovala. Maruna perfektně zapadala do stereotypních představ o kuchařkách. Měla statnou postavu, s konzumenty penzionových jídel při výdeji komunikovala zásadně podrážděně a když někdo něco nedojedl, neodpustila si jedovatou poznámku. Bylo dobré, že do ložnice z jídelny nebylo nikdy nic slyšet, takže když měl Kopeček plné zuby uječených dětí, měl k dispozici klidné místo, kam se mohl schovat. Bylo naprosté ticho, když pomineme kuchařčino jemné chrápání. Pravoslav už se zase cítil prázdný, nešťastný a nenaplněný. Vešel do kuchyně a sedl si na židli, která společně se zbytkem nábytku reprezentovala design minulého režimu. Upřel pohled na myčku, na které blikalo modré světlo oznamující, že stroj pracuje. Byly slyšet čvachtavé zvuky, jak se mechanizmus úporně snažil odstranit špínu z nádobí. Na kuchyňské lince byl položený pytel s těstovinami. U stropu problikávala žárovka, která tím už několikátý den naznačovala, že potřebuje vyměnit. Kuchař vstal a těstoviny zandal do jedné skříně. Najednou se z jídelny ozvaly nějaké hlasy a potom tlumený výkřik. Pravoslav zbystřil, vysunul šuplík vedle myčky a nahmatal v něm palici na maso. Opatrně se vydal do jídelny...

Larajean

... Když se opatrně vplížil, hned se zase schoval za roh. Viděl několik teenagerů a skoro dospělých lidí, všichni byli od krve. Jedna dívka seděla na chlapci, a pomalu ho řezala v okolí pravého oka. Druhá žena ležela se zkrvavenou dlaní vedle. Nad tím vším se vznášel obrovský stín, který se chvílemi formoval do siluety jakéhosi gentlemana. "Co jsem to zas včera vypil," pomyslel si Kopeček. "Už nikdy do tý hospody nevkročím." Najednou to s ním seklo. Chytil se za srdce, upustil palici na maso, zapištěl, a jako prkno sebou hodil o zem. "Co to má sakra znamenat?!" zakřičela Samantha, snažící se dostat poslední oko. Infarkt. Nikdy se už nedozvíme, zda ho způsobil Kopečkův životní styl, nebo situace, kterou právě viděl. Jen tam tak bezvládně ležel. "Adhrn" zamumlal Arg. " Nejspíš jo, ale vypadá to, že je po něm. Aspoň máme míň práce. Dělám si srandu, stejně se musím pojistit," prohlásila Samantha, a do ležícího těla ještě několikrát bodla. Kopeček hekl. "Co jsem říkala?"

"Ty zrůdo," usmála se Olivie.

"Neboj se, na tebe taky dojde," odpověděla Samantha...

Dr. Saddist

... ,,Dost!" křikl Farco v momentě, když ho Samantha bodala do srdce. ,,Olivie, teď nám tady hezky řekneš, co jste chtěli s těmi kartami udělat." Olivie mlčela. Farco se na ni usmál a potom se otočil směrem k Leo. ,,Mám takový divný pocit, že ho máš ráda. Tak co, dohodneme se, nebo se chceš dívat jak si Samantha užívá? " Olivie se už neusmívala, se strachem v očích se koukala jednou na Farca, jednou na Samanthu. ,,Můžu?" položila otázku Samantha. ,,Ptej se jí," ukázal na Olivii Farco. Samantha se podívala na dívku, vstala a pomalu se blížila k Leovi. Než stihla cokoliv udělat ozval se Rickův křik: ,,Ne! Farco, nechte ho napokoji, prosím." Farco se podíval na svého mladšího bratra. ,,Dobře, ale co z toho budu mít?" zeptal se Farco. Samantha se na něj nenávistně podívala a zasyčela: ,,Ty zmetku! " Vrhla se něj se svou dýkou. Chtěla ho bodnout do břicha, což se jí ale nepovedlo, protože se jí do cesty vtrhl Leo. Samantha se nestihla zastavit. Leovo mrtvé tělo se svalilo na zem...

Lune

... ,,NE!!!!!!!!" vykřikla Olivie. "Právě jsi zabila jediného člověka který ví, kde se tady nachází černý sklep." Samantha jí zřejmě vůbec nechápala. "K čemu je mi do háje nějaký černý sklep?" napůl se zeptala, napůl to zakřičela. "Je tam, co hledáte. Duše paní Dáňové. Leo tady totiž taky byl na lyžáku a našel tu podivnou místnost s velkým, černým trezorem, na kterém byly namalované tři oči, ležící na balíčku karet. Nedal nám žádný podrobnosti o této tajemné místnosti, ani jak ji najít." Olivie povzdechla a podívala se na Samanthu s rozčílením. Najednou z kuchyně vyletěla druhá kuchařka, Maruna. Bylo to perfektní rozptýlení pro Olivii. Když se na ní nikdo nekoukal, tak vytáhla ze své kapsy kapesní nůž a schovala ho ve své dlani tak, aby to nikdo neviděl...

... Udělala to právě včas, aby, jen co se Samantha otočila zpět, byl nůž připraven. "Černý sklep říkáš?" opakovala si Samantha. A právě to, že svojí pozornost obrátila jiným směrem, tedy směrem, který ji měl dovést k dlouho očekávanému triumfu jí bylo osudné. Ne doslova, pochopitelně. Olivie se na ní vrhla a zabodla svůj nůž do jednoho z jejích černých očí. Samantha zaječela bolestí, ale to už Olivii třímal ve svých stinných spárech Arg a snažil se taky jednu neschytat od Olivie máchající kolem sebe nožíkem. Farco jí ho ihned vyrazil z ruky, zatímco Rick se skláněl nad krvácející Samanthou. Něco se v něm změnilo. Popadl zlacenou dýku, kterou Samantha vyřízla oko Engelborgové a vrhnul se na Olivii. Svalil jí na zem, sednul si jí na hrudník a začal jí řezat do krku. "To abys moc nekřičela, až udělám to, co mám v úmyslu" vydralo se mu skrz zaťaté zuby. Vytrhl jí hlasivky po vzoru paní Dáňové. A pak dýka projela kůží Olivie a pokračovala do lebky, dokud oko samo nevypadlo a nezakalil jej skelný, neživý pohled. Všichni zmlkli. "Dobře jsi udělal." Rick se chytil za hlavu, ve které se ozval podivný šepot. "Copak, bojíš se? Neboj, jsi to přece ty, kdo někomu ublížil." Rick se svalil na zem, chtěl, aby to přestalo. "Kdo to mluví?" zařval, a jeho tělo se cloumalo, jako by byl posedlý. "Dřív jsi mi nerozuměl. Jen ti, co někoho zabili mne slyší..."

Ades