Boj za vyšší vzdělávání žen

Stále zřetelněji se ukazovalo, že pouze škola národní (základní stupeň vzdělávání do 12 let dítěte) nemůže dát dívce dostatečné vzdělání. První poukazoval na důležitost vyššího dívčího vzdělání v národním zájmu J. Wenzig, na praktickou stránku vyššího vzdělání pro dívky upozorňovala Marie Riegrová a již dříve K. A. Vinařický. Zásluhou prof. Janoty byla r. 1860 zřízena v Písku vyšší dívčí škola a r. 1863 působením spisovatelky H. Zapové, M. Riegrové, A. Friče, V. Náprstka spolu s Americkým klubem dam a přispěním pražského starosty Františka Pštrosse otevřena byla v Praze Městská vyšší dívčí škola, zpočátku trojtřídní, od r. 1870 čtyřtřídní, od r. 1887 šestitřídní. Do r. 1867 sídlila v prozatímních místnostech v Jungmannově ulici, toho roku přestěhovala se do nově postavené budovy ve Vodičkově ulici. Rozsahem blížila se školám středním. Vyučovací předměty byly: náboženství, český, francouzský, německý jazyk, ve vyšších třídách anglický, polský a ruský, zeměpis, dějepis, počty a měřictví, přírodní vědy, tělocvik, kreslení, ženské ruční práce, v první až čtvrté třídě zpěv, v páté domácí hospodářství.

Podle vzoru Prahy byly zřizovány i jinde po Čechách vyšší dívčí školy.

Jedno z prvních povolání otevřených ženám bylo učitelství. Absolventky soukromých škol stávaly se vychovatelkami a soukromě vyučovaly. Po složení zkoušek mohly vyučovat na školách veřejných. R. 1866 byl založen český učitelský ústav dívčí, roku 1870 zestátněný. Byl to první dívčí učitelský ústav v Rakousku.

Významnou překážkou dalšího vzdělávání dívek byly společenské konvence a předsudky, trvající na tom, že jediným zabezpečením ženy je sňatek a jediným uplatněním dívky je starat se o rodinu. Karolína Světlá vzpomíná, jak učitel sdělil jejím rodičům: "Kdyby byla dcera vaše hochem, tož bych já první k ní vám gratuloval, i sám na vás naléhal, abyste nešetřili žádných prostředků, aby nadání její dospělo k zdárnému rozvoji; ale u dívky mají se věci jinak, právě naopak, tu se musí podobné náklonnosti dusit, všemožně obmezovat, jinak nedostojí později nikdy patřičně svému úkolu a nikdy v něm nedozná pravého štěstí, pravé spokojenosti."

I moje babička, narozená 1877, nemohla se stát učitelkou, ačkoliv po tom velmi toužila, protože to bylo nepřijatelné společenskému postavení, které rodina Škodova inženýra v plzeňské společnosti zastávala.

Proto ta, někdy až křečovitá honba za sňatkem. V ironické nadsázce ji zachytil Josef Svatopluk Machar básní Valčík.

VALČÍK
Josef Svatopluk Machar
Prodá se růžové masíčko –
sál plane a hudba šumí,
panenka musí teď ukázat,
co všechno má a co umí.
Matičky zírají od stěny,
panenka ukáže ráda
krček i ňadra i ramínka,
podpaží, nožky i záda.
Kol pasu dá se i stisknouti,
k žehlené košili vinout,
přivírá oči a zavzdychá,
jak chtěla slastí by zhynout.
Plešatých mládenců pozorná
prohlíží zboží to chasa,
zpytuje oči i obraty,
růžové odstíny masa.
Plešatí mládenci znalci jsou,
velikou zkušenost nesou,
v tenounkých kolenech zlomeni,
rukama nervózně třesou.
Vyžilým zrakem se dívají,
duchem mdlým ráčí se ptáti:
Co by tak k tamhle té blondýnce
moh její starý as dáti?
Točte se, děvčátka, blaženě,
točte se s nadšeným citem,
matičky zírají od stěny
a ctností vašich jsou štítem!

Dívky z chudších rodin, kterým by absolvování vyšší školy přineslo vyhlídky na lepší pracovní uplatnění, neměly dostatek finančních prostředků, aby si výše jmenované, vesměs soukromé školy mohly dovolit.

Vznikající ženské spolky proto zřizují odborné školy a kurzy, kde se dívkám a ženám za vykonanou práci platilo. Spolek sv. Lidmily založený roku 1851 k podpoře vdov vede též odpolední školu ručních prací pro nejchudší dívky. R. 1865 byl reorganizován Marií Riegrovou podle zásady: „lépe než udělovat almužnu jest učiniti dívku způsobilou, aby almužny nepotřebovala.“ Spolek zřídil průmyslovou školu s oddělením šicím a později malířským, což byla 1. průmyslová škola malířská v Rakousku. Přijímány byly dívky z nejchudších vrstev a za práci se jim platilo.

Nedostatečná příprava žen k tomu, aby se živily prací svých rukou, se zvlášť zřetelně projevila po válce rakousko-pruské r. 1866, kdy zůstalo mnoho rodin bez svého živitele a množství vdov a osiřelých dívek se octlo rázem ve velké materiální tísni. Snaha zlepšit jejich postavení a pomoci jim, aby si mohly najít zaměstnání, vedla k založení Ženského výrobního spolku českého. Zásluhou Karoliny Světlé, Dory Hanušové a Augusty Opitzové vznikl r. 1871 spolek, jehož cílem bylo: "zlepšení praktických poměrů pro ženy k vlastní práci odkázané". Spolek založil školu dívčí s oddělením obchodním a průmyslovým. Členský příspěvek byl pouze 1 zl. ročně a K. Světlá, starostka spolku, se snažila, aby co nejvíce děvčat mohlo studovat zcela zdarma. Náklady školy se spolek snažil hradit z výtěžků bazarů, koncertů a loterií, mimořádnými dary, později i státními a obecními subvencemi, které však zdaleka nestačily ke krytí nákladů. Přes finanční tíseň, s kterou škola spolková musela zápasit, velký zájem a vzrůstající počet žactva vedl k rozšiřování provozu školy. R. 1884 vzniká Městská pokračovací škola průmyslová, kde se vyučuje šití prádla a šatstva, vyšívání, úprava klobouků, pletení, kresbě, malbě, zpěvu a hře na piano a obchodní škola s opakováním literních předmětů a vyučováním cizím jazykům: francouzskému, ruskému, anglickému a německému.

Absolventky těchto škol a kurzů se pak mohly uplatnit jako kuchařky a hospodyně, švadleny a modistky, z obchodního oddělení jako prodavačky, obchodní korespondentky apod.

Přes tyto úspěchy akademické studium zůstávalo dlouho dívkám uzavřeno. R. 1878 bylo sice povoleno externím kandidátkám a privatistkám přistupovat k maturitním zkouškám, ale teprve r. 1890 zásluhou Elišky Krásnohorské a jejím finančním nákladem zřízeno dívčí gymnázium Minerva, první v Rakousku. Toto gymnázium vydržoval spolek Minerva a řada ženských spolků na něj přispívala, např. Čtenářský spolek Lada v Nymburce se stal členem zakládajícím, Spolek paní a dívek v Mladé Boleslavi vydržoval dvě kandidátky na studiích apod. Zpočátku finanční prostředky stačily jen na 4 třídy vyššího gymnázia, a proto přijímány absolventky měšťanské školy, která po dvouleté přípravce pokračovaly v učivu vyššího gymnázia. R. 1899 byla přípravka odstraněna a gymnázium, rozšířené na nižší i vyšší přešlo na dvouletý běh. Jeden rok mělo 1., 3., 5., 7. třídu, druhý rok 2., 4., 6., 8. třídu.

Stejně těžce prosazoval se i přístup žen ke vzdělávání univerzitnímu. Teprve r. 1897 dosáhla Eliška Krásnohorská mnoha osobními intervencemi toho, že první absolventky Minervy mohly pokračovat ve studiu na filozofické fakultě. Velmi dlouho se přijetí žen bránila fakulta lékařská. R. 1896 vyšlo nařízení, připouštějící nostrifikaci lékařských diplomů doktorských, získaných dívkami v cizině, ale teprve r. 1900 otevřela lékařská fakulta své brány prvním kandidátkám. 

PhDr. Hana Müllerová

Zdroje: 

Josef Svatopluk Machar: Satirici 1904.