Amerika v Srbsku

Je páteční ráno a spolužáci začínají běžný školní den. Naši expediční skupinku čeká ale dnes něco jiného. Cvičná expedice DofE. Scházíme se ve vlaku směřujícímu k obci Černošice a plánujeme trénovat naši zdatnost a připravenost na ostrou expedici do Andorry. Naše expedice oficiálně začíná. Ve složení Lída, Eliška, Majda, Tonda a Honza se vydáváme na první pochod do Vonoklas.

Při chůzi nám prozpěvují ptáci a sluníčko nás šimrá na zádech. Musíme se všichni namazat opalovacím krémem. Brzy zalézáme do lesa a stavíme u zříceniny hradu Karlík. Všem nám mezitím vyhládlo, takže vytahujeme pečlivě připravené svačinky - Honzův uherák to dnes bezkonkurenčně vyhrál. Brzy vyrážíme znovu na cestu, tentokrát k Menhiru u obce Mořinka. Eliška zde našla kamenné křeslo s výhledem a o nejlepším místě je prozatím rozhodnuto. To ale ještě nikdo netuší, že další krásné bude následovat. Možná tomu nebudete věřit, ale většina z nás, Pražáků, ještě neviděla lom Velkou Ameriku. Chystáme se tuto ostudu napravit. U lomu se setkáváme s našimi vedoucími, kteří nám po celodenním putování připadají jako z jiného světa. Nacházíme úchvatné výhledy. Přesto se všichni pomalu, ale jistě začínají těšit na spaní. Pro dnešek už jenom necelé čtyři kilometry. Na místo docházíme ještě za světla, ale k našemu překvapení je zde neposekaná louka. S trávou se vypořádáváme. Holky staví stan. Kluci se ujímají vaření těstovin na lihovém vařiči. Po chvilce všichni sedíme na polní cestě s miskou těstovin a užíváme si pravou táborovou atmosféru.

V dálce vidíme dvě lidské postavy, to se k nám blíží naši vedoucí. Pan profesor nám dává cenné tipy, například jitrocel se dá používat na zastavení krvácení a od paní profesorky dostáváme proslulou question book s tisíci otázkami. O večerní zábavu máme postaráno. Všichni jsme však poměrně brzy unavení a zalézáme do teplých spacáků. Ještě nám první hvězdy a netopýři dávají dobrou noc a brzy se ozývá pouze pravidelné oddychování.

Budíme se s prvními slunečními paprsky do chladného květnového rána, abychom mohli zase vyrazit na cestu. Stačí sbalit stan, karimatku a spacák a už jsme na cestě. Snídani si totiž musíme teprve zasloužit. V půl šesté ráno procházíme probouzející se přírodou a u nejbližší studánky doplňujeme naši docházející vodu. Po pár kilometrech se zastavujeme a u romantického rybníku si konečně vaříme k snídani ovesnou kaši. Pro příště je nám ale jasné, že malá šedesátigramová kaše Emco nám po dvouhodinovém pochodu nestačí. Ještě že Lída upekla domácí chléb.

Po snídani nás čeká průzkum Kodské jeskyně, kterého se ujímá Tonda. Tonda dostává kreativní náladu a vyrábí luk, to asi, aby něco ulovil, až nám dojde chléb. Na Kodském polesí horní cestou najednou přijíždí cyklista a k našemu překvapení je to náš vedoucí expedice v Andoře. To už se k nám z druhé strany blíží i paní profesorka Martínková a Borovičková. Abychom splnili cíl naší expedice, měříme si naši tělesnou teplotu a zaznamenáváme naše emoce. A naše expedice se pomalu chýlí ke konci. Stačí se už dostat jenom do Berouna. Bereme to oklikou přes Tetínskou vyhlídku, kde obědváme poslední zbytky jídla. Ten výhled opravdu stojí za to. Na nádraží se rychle loučíme s paními profesorkami a směr Praha vyrážíme do svých domovů.

Na závěr bychom rádi poděkovali našim vedoucím za obětování svého volného času při kontrole naší cvičné expedice. Cvičná expedice byla pro náš tým užitečná a všem ji vřele doporučujeme.

Za tým expedice Andorra

Magdaléna Fischerová