Čirý sklenit knižního světa

Tereza Končelová

Původním českým fantasy nesoucím název Naslouchač se Petra Stehlíková nesmazatelně zapsala do dějin české dystopické literatury. Romány z plánované trilogie, či pokud nakladatelství svolí dokonce pentalogie, se nesou v úžasném skloubení fantasy a sci-fi a představují nám třináctiletou hrdinku s hlavou plnou otázek ve světě, který ji pokládá za lidství nehodného otroka.

Autorka vystudovala střední zdravotnickou školu - obor zdravotní laborant, vystřídala několik zaměstnání a momentálně pracuje jako hotelová recepční. Je vytíženou matkou a žije v Praze. Své knihy nejprve vydávala vlastním nákladem, Naslouchače původně publikovala roku 2014 na internetu po jednotlivých kapitolách. Nakonec jí ho vydalo nakladatelství HOST a chybu rozhodně neučinilo.

O čem že dílo vlastně pojednává? Představme si nelítostnou válku, při níž mocné atomové zbraně zamořily jedovatými plyny celý asijský kontinent. Evropané museli vymyslet způsob, jak smrtící mračna zadržet, a do not jim jistě hrál objev nerostu jménem sklenit ukrývajícího v sobě mocnou sílu, jež se dá usměrnit a využít jeho broušením. Bohužel, jen určití lidé jsou schopni se zdraví nebezpečným sklenitem manipulovat - říká se jim sklenaři. Ti ze sklenitu vybudovali neprostupnou bariéru, štít, který ve své podstatě zachránil svět, a vše se zdálo v nejlepším pořádku. Jedinou nevýhodou bariéry je, že v její blízkosti nefungují žádné technologie budoucnosti - sklenaři byli odkázáni na život v kamenných domech, těžbu železnými nástroji a jízdu na koních.

Pak, jednoho dne, lidé z nížin sklenaře zotročili. Vytvořili z nich své sluhy, ubohé znetvořené bytosti, které dennodenně dřou pro samotné právo na život. Hlavní hrdinka Ilan, sklenařka, je ovšem obdařena hned několika úžasnými schopnostmi. Kromě toho, že je čistá, zdravá, se u ní už v brzkém mládí objevuje dar naslouchačství, s jehož pomocí by v budoucnu mohla vykonávat ty nejdůležitější úpravy sklenitu. Právě díky němu si ji vybere dvacet pět obávaných bojovníků chránících sklenařská města jako brusiče svých úžasných sklenitových mečů. Jediným problémem je, že je dívka, a pro dívky je taková práce zapovězena. Naštěstí může skrývat tvář pod závojem - voalem - kvůli svým domnělým deformacím a vydávat se za chlapce. Prozatím.

Nyní bych ráda uvedla něco málo k zasazení příběhu. K mému vlastnímu údivu totiž překypuje originalitou pro mne jakožto čtenářku knih v obdobném duchu ojedinělou. Nejenže mladá Ilan nespadá do pubertálních let, ale do časů plných drzé zvědavosti, kdy prozatím o žádných milostných pletkách nemůže být řeč; zároveň se příběh odehrává kolem Uralského (Duvalského) pohoří v místech dnešního Rumunska, na což navazuje i užitá terminologie vycházející právě z rumunštiny. Žánrové skloubení má své logické opodstatnění, technologicky vyspělé nížiny v jednom světě s až magickými nerosty a středověkými městy mne ani trochu nerušily.

Děj také nestojí dlouho na jednom místě, a přesto není ani trochu uspěchaný. Užitý jazyk je krásný, roztomilé otázky jsou pro vypravěče, kterým je právě Ilan, vhodné, dokreslují atmosféru a zároveň si díky nim autorka dokázala poradit s vysvětlením principů fungování světa. Některé scény přetékaly emocemi, poprvé v životě jsem u knihy doslova brečela smíchy. Jediný rušivý prvek pro mne tvořila sem tam příliš dlouhá a novými termíny nabytá vyprávění, na začátku se tak dělo hlavně v dílně mistra Agadona. Na čtenáře bylo vychrleno velké množství informací najednou a nebýt poutavého, příjemného stylu psaní a šikovného slovníčku pojmů na konci, mohlo by to být velkým mínusem příběhu. Občas jsem si také povšimla zvláštně zpřeházené skladby vět.

Kniha mne nicméně naprosto uchvátila a troufám si říci, že by neměla chybět v knihovně žádného čtenáře podobných žánrů. Druhým dílem Naslouchače je Faja, třetí díl jménem Nasterea by měl vyjít 12. června 2020. Budeme se prý moci těšit na zodpovězení některých z mnoha otázek, jež nám daly předchozí díly, a možná časem i nějaké to milostné jiskření, ač autorka sama tvrdí, že radši než lásku na první pohled má v oblibě nechat své postavy, aby si k sobě chvíli hledaly cestu...

Zdroj: chrudimka.cz