Expedice Krakovec - Květen 2023

Ve dnech 20.-21. května 2023 jsme se vydali na expedici s cílem navštívit zříceninu hradu Krakovec a srovnat jak vypadá dnes a vypadal za dob kdy se zde natáčel film Ať žijí duchové. Náš tým se skládal z Adriany Svobodové (1.C), Andrey Kaňkové (V.B), Terezy Čtrnácté (V.B), Matyáše Klara (V.B) a Martina Machurka (V.B).

Zřícenina hradu Krakovec se nachází ve stejnojmenné vesnici. Výstavbu hradu započal Jíra z Roztok. Vzhledem k tomu, že byl důležitým pánem na královském dvoře, dostal od krále Václava IV. početnou skupinu stavitelů a díky tomu byla stavba dokončena do 2 let. Majitelů hradu se vystřídalo hned několik, např. Kolovratové či Lobkovicové. Jedním, pro nás z nejvýznamnějších, byl Jindřich Lefl z Lažan, který tam nechal kázat a pobývat mistra Jana Husa před odjezdem do Kostnice.

Další zajímavostí je most vedoucí ke zřícenině. Byl dokončen v roce 2005 a zachovává princip historické stavby. Vlastní realizace probíhala za pomoci historických tesařských nástrojů a bez použití těžké moderní techniky. Most je postaven pouze ze dřeva a při jeho stavbě nebyl použit ani jeden hřebík.

Zřícenina skrývá mnoho dalších zajímavostí a tajemství, které se dozvíte pouze při návštěvě Krakovce.

1.den sobota 20.5. 2023

Přijeli jsme rychlíkem T7 do města Rakovník a v 11.05 jsme zahájili expedici.

Po 6 km přicházíme do Lubné. V obci se nachází krásný kostel a poblíž něho památník obětem 1. světové války.

Po dalších 3 km přicházíme do Žďáru, kde máme první meeting s vedoucími. Okolo celé vesnice se nachází krásná příroda. Dáme si oběd a vyrážíme dál.

Po 2,3 km přicházíme do Malinové. Před budovou školy je menší pouť se střelnicí a různými atrakcemi především pro děti. My jdeme bohužel pouze okolo a pokračujeme dál.

Po 3,5 km dorážíme na Krakovec. Po ceste přes Zhoř jsme si všimli opuštěné budovy o které jsme se na prohlídce hradu dozvěděli, že byla původně lihovar postavený z levého křídla hradu, které bylo v 19.stol odpáleno dynamitem. U hradu jsme měli druhý meeting s vedoucími a pohlídlidli jsme si celý hrad.

Utábořili jsme se 2 km od Krakovce hned poblíž potoka. Rozdělali jsme oheň a odpočíváme na další den.

2.den 21. 5. 2023

Sbalíme věci a v 7:50 vyrážíme. Máme domluveno s paní na kase hradu, že nám otevře o hodinu dříve než je normální otevírací doba. Znovu si prohlédneme důkladněji hrad a nafotíme zbytek fotek. Poté vyrážíme na cestu.

Po 3,2 km si dáváme na chvíli pauzu a oběd. Zároveň jsme měli i meeting s vedoucími. Chvíli odpočíváme a pak pokračuje dál.

Po další 7km docházíme do Kožlan. Naše expedice končí a z nádraží odjíždíme zpět do Prahy. Jak vlak do Rakovníka tak vlak kterým jsme jeli teď z Kožlan je velmi zajímavý, protože se jedná o historický vlak, který se už moc nevidí.

Děkujeme obsluze hradu krakovec, že nám umožnili navštívit hrad i mimo návštěvní hodiny a velkou ochotu. Zároveň děkujeme učitelům, kteří naší expedici sledovali.

Porovnání filmových lokací:

V této scéně padal pan Jouza převlečený jako duch. V realitě však museli být Jouzové dva, protože když přebíhá mezi okny, tak by mu to trvalo dlouho jelikož v realitě je mezi těmito okny cca metr tlustá stěna. Tito dva Jouzové museli mít také dobré načasování aby scéna fungovala a tak se scéna natáčela několikrát.

Pak jsme dále také porovnávali snímek, na kterém děti doprovází pana ředitele na hrad Brtník. Jak můžeme pozorovat z fotek, tak hrad prošel menší rekonstrukcí a přibyla mu dokonce i nová střecha na přední věži. Střecha přibyla taktéž i ve dvou zadních částech. Most z dubového a akátového dřeva, který drží pohromadě jen dřevěné kolíky, slouží jako jediná cesta na hrad i zpět. Po mnoha staletí zde sloužil původní most postavený s hradem, ale na začátku 21. století byl most vyměněn za nový, který ale stále zachovává princip historické stavby a realizace probíhala za pomoci historických tesařských seker bez jakéhokoliv použití těžké moderní techniky. Most má velkou nosnost a dokonce unese i auto nebo bagr. Hrad nechal postavit v letech 1381-1383 Jíra z Roztok. Jestli si říkáte, že na tu dobu to bylo málo času na stavbu hradu, tak to bylo tak rychlé jen díky zkušené královské dvorské stavební huti Václava IV. V průběhu historie se k hradu jeho majitelé nechovali zrovna nejlépe a proto se dnes podobá spíše zřícenině než honosnému hradu, kterým býval a ani špatná údržba v posledních letech ze strany státu tomu moc nepomohla. Chtělo by to zavolat rytíře Brtníka z Brtníku, aby povolal na pomoc šikovné skřítky, kteří by byli se vším hned hotoví!

Dále jsme porovnávali snímek, na kterém se kluci podepisují na zeď. Jako důkaz své odvahy. Tato scéna se natáčela v nejvzdálenějším severovýchodním rohu hradu. Na památku tam stojí černá tabule, na kterou se mohou návštěvníci podepsat křídou. I po nás tam zůstala stopa. Ve stejné scéně je také pohyblivá podlaha, jeden z triků ducha Brtníka z Brtníku. Kamennou podlahu zde dnes už ale nenajdeme. V sedmdesátých letech minulého století převzal hrad do svých rukou Československý klub turistů. Tu krátkou dobu, co se o hrad "starali", způsobili více škod než užitku. I když nechtěně. Jelikož rozpadající se zříceninu dávali dohromady pomocí betonu. Byl to v té době poměrně nový materiál, takže nemohli vědět, jaké to může mít následky. Kvůli vybetonovaným podlahám v některých místnostech hradu se usazovala voda. Ani zpevněné stěny betonem nemohly vodu dobře odvětrávat. Tak jsme se alespoň nemuseli bát, že na nás z podlahy vystoupí duch.

Zhruba ve 39 minutě filmu rytíř Brtník z Brtníku spadne do své vlastní pasti i se svým těžkým brněním, kluci ho poté musí vytáhnout.

Jáma, kam se propadl, je ve skutečnosti studna, která má měla originálně něco přes 60 metrů do hloubky. Většina byla bohužel zasypána. Správa Krakovce se snaží studnu vrátit do původního stavu.

Když jsme se byli u studny podívat, ležela vedle lebka zvířete, při prohlídce jsme se dozvěděli, že při kopání často nacházejí právě kosti, odpadky atd. To kvůli tomu, že před cca. 50 lety byl Krakovec oblíbeným místem pro opékání buřtů, či přespávání, hodně teenagerů tak lezlo na hrad, rozdělávali oheň a zbytky házeli do studně.

Správkyně hradu nám pověděla historku, že před 3 lety na hrad přišel pán okolo 60 let, když mu správkyně nabídla možnost prohlídky, pán řekl, že na Krakovec chodil před 40 lety s kamarády.

Ve vesnici se také traduje, že do studny jednou spadla kachna, která o chvíli později vyplavala v řece za kopcem.

Na dalších fotkách jsou scény kdy kluci jdou ve zřícenině po schodech do hladomorny, kde se nachází tabule. Ve skutečnosti se tím směrem žádná hladomorna nenachází, ale přesto se na hradě hladomorna nacházela a to na druhé straně hradu. Ovšem nikdy v ní nebyl nikdo vězněn a sloužila spíše jako spíž, protože je vytesaná do skály a přirozeně je v ní chladněji než venku a to i v létě, jak jsme se sami přesvědčili.