Expedice Mimoň
Dnes považujeme za ujednání spíše šťastné, že nám okolnosti určili jako místo expedice zrovna okolí Máchova jezera. Vyrazili jsme do Máchova kraje, láskou a city blahými tak zaplněném, což nám, mladým, jevilo jako úžasné prostředí pro splnění cíle.
V drsné a nelítostné brzké jarní krajině Doks, CHKO Máchův kraj, jsme se ocitli dne 7.5.2024. Náš šestičlenný tým se zaměřil na sběr odpadku v blízkosti turistických tras a následnou evidenci odpadkových košů, Tento plán, ukazujíce se později jako velmi mazaný a prozíravý, byl vymyšlen naším stopařem, členem tábornického oddílu Káňata a v neposlední řadě také praktikem, Járou. Nejen ten se ale zasloužil o hladké proběhnutí expedice. David, úžasný motivátor a myslitel, nám byl několikrát nápomocen svou pozitivitou, Zlatka nás opatrovala při výlezech na nebezpečná místa a nesla s sebou lékárničku, a byla schopna pomoci při zakládání kempu. Kristin, zase svědomitě a pracovitě vařila a schraňovala zásoby, ba i dobrou teplou večeři jsme všichni velice ocenili. O skvělou náladu a bezpečný příjezd a odjezd se postarala Zuzka, která byla sluníčko našeho výletu.
Ze začátku cesty šlo vše jako po másle, z centra Doks jsme si to štrádovali podél Zámku Doksy a posléze již kolem břehu a Starých Splavů. Zde jsme již, podle předem připraveného plánu, začali se sběrem odpadu, a mapování možností k vyhození. Následně jsme se uráčili, s ohledem na již přespřílišnou absenci odpadu v lokalitě, pokračovat v cestě dál, tentokrát kolem Starých Splavů a hráze Máchova jezera. Zde se odehrál též první meeting s našimi leadery. Ten proběhl, podle očekávání, bez potíží. Oběd jsme si dopřáli se skvělým výhledem na les, museli jsme ale překonat první stoupání naší cesty - Kraví rokli, s převýšením okolo 70 m. Nutno zmínit, že i zde zůstalo každé srdce neoblomné a nikdo neutrousil ani tu nejmenší stížnost, nadávku (to není pravda) či povzdech. Dále jsme pokračovali skrze údolí U Náspu, Měděný důl a Hradčanskou vyhlídku, kde jsme po několik dlouhých desítek minut obdivovali přenádhernou krajinu severních Čech. Celkové převýšení na trase činilo zhrub 300 m. Poté nás čekal již jen sestup a utáboření se poblíž severní části Hradčan. Kolem šesté hodiny večerní jsme rozložili tábor, stany, rozdělali oheň a navečeřeli se, proběhla také druhá kontrola. Narazili jsme pouze na jediný zádrhel, nedostatek kuchyňského inventáře, s nímž jsme si ale hravě poradili - jedli jsme kůru a kořínky ( to taky není pravda)
Dne druhého, tedy Dne vítězství - 8.5., jsme se probudili do vetchého a bezbřehého rána. Rozveselilo nás ale společného posezení u snídaně. Po důkladném uhašení ohně a následném úklidu jsme pokračovali na naší bodré pouti do Mimoně. Postupně jsme prošli malebnou lesní cestou podél řeky Ploučnice a s odpovídající časovou rezervou jsme dosáhli přístřešku Boreček, kde jsme zdolali převýšení jen v řádu metrů. Téže také nastal čas na další kontrolu ze stran prof. Ireny Martínkové, jež dohlížela na metodickou část, a prof. Iva Holého, jenž dohlížel na vědeckou část expedice. Po kontrole jsme pokračovali až k nádraží Mimoň, kde jsme s našimi "kontrolory" shrnuli úspěšnost jak expedice, tak splnění cíle.
Summa summarum shledáváme tuto expedici jako velmi zdařilou, prakticky jsme ji dobře zvládli a dokonce jsme (na poměry naší první expedice) byli kvalitně připraveni. Skvěle jsme se pobavili a těžké chvíle jsme spolu přežili, díky bohu ve zdraví. Svého cíle jsme bez sebemenšího škobrtnutí, s dobrým svědomím za poctivě odvedenou práci, dosáhli a již se těšíme na ostrou, zlatou expedici!
Výsledky měření:
Na trase z Doks do Mimoně jsme sledovali jaké druhy odpadků a kolik košů se na trase nachází. Obecně je z grafů patrné, že lidé nejčastěji do přírody vyhazují plasty a papíry. Nejčastěji to jsou obaly od sušenek či jiných "pochutin". Nejzajímavější předmět, spadající do kategorie ostatní, který jsme našli a sebrali byla roztržená mikina a tužka, kterou jsme si nakonec ponechali.
Poměr košů a odpadků víceméně odpovídal. V "nejhlubší" přírodě kde bylo nejvíce odpadků, nebyly žádné koše. Dá se tedy říct že lidé se koše do určité míry snaží využívat. V oblasti s nejvíce koši opravdu bylo nejméně odpadků, přesto ale bylo všude co sbírat. Máme tedy stále co zlepšovat!