Island

Rozdílné kultury, různé příležitosti, cestování, dobrodružství. Za svůj život jsem měl to štěstí cestovat, a to opravdu ve velkém. Pociťte na vlastní kůži, jak jsem procestoval zase kus světa. Mělo by to fungovat jako antiwikipedická trojdílná série článků o tom, kde jsem byl o velkých prázdninách.

Náš první cíl je Island, kam jsme se dostali přes Berlín. Let z Berlína trval tři a půl hodiny. Na Islandu už jsme byli potřetí, takže jsme jeli na jistotu. Island nikdy nebyla ideální destinace k živobytí. Změny počasí, zima, Polovina roku tma druhá polovina světlo. Islanďané to asi nikdy neměli jednoduché. Původem vikingové se na Islandu živili nejčastěji rybami a jehněčím masem, což není úplně terno. Nic moc tu neroste, většinou jen svítivě zelené lišejníky, polštářové mechy, někdy tráva a hlavně fialové ... Stromy zde rostou jen zřídka. Většinu času máte kolem sebe černé kamenné pláně poznamenané sopečnou aktivitou. Žije tu pouze necelých 350 000 lidí. Většina bydlí v malých chatkách, daleko od sebe. Nebo alespoň dřív tomu tak bylo. I přesto, nebo i právě proto, je islandský národ mně tolik sympatický. Mezi jejich kuriozity patří policie, která na Islandu v podstatě není, a když už, tak maximálně s obuškem. Na Islandu jsou totiž zakázaný zbraně. Hodně zajímavý je také jejich vztah k alkoholu. Jelikož zde byla velmi rozšířená konzumace alkoholu už u mladistvých něco kolem 40 %, koncem 90.let vláda nařídila všeobecnou mobilizaci. To znamenalo zákaz nočního vycházení dětem 13-17 let. Následně investovali do sportovišť pro děti a mladistvé. Dnes už zákaz vycházení neplatí, ale povedlo se jim snížit konzumaci alkoholu u mladistvých opravdu rapidním způsobem. Se zkušenostmi za kovidového zákazu vycházení nevím, jak moc by to fungovalo u nás.

Přijeli jsme sem 25. června, kdy se na Islandu slaví slunovrat, tedy nejdelší den v roce. A bylo to opravdu znát. Venku plno lidí. I když bylo sotva 10 stupňů vítr, Islanďané nahodili letní fity a šli slavit. Zatímco my v zimních bundách, zmrzlí z Prahy, oni v sukních a plavkách.

Časový posun 2 hodiny nebyl problém i když jsme to lehce pocítili. Horší ale bylo světlo. Červen v čele se slunovratem nepřináší na Islandu pouze oslavy, ale také nikdy nekončící dny, kdy je světlo opravdu 24 hodin denně. Sám jsem to nikdy příliš nepociťoval, ale denní světlo je opravdu zásadní. Osobně mě to nastartovalo na asi tříhodinovou procházku Reykjavíkem. Samozřejmě s foťákem.

V Reykjavíku se fakt neztratíte. Všehovšudy je to jedna velká ulice. Hlavní orientační body jsou moře a kostel, který je na kopci. Z kopce se pak vždycky dostanete k vodě. Rozhodně to neznamená, že Reykjavík nemá co nabídnout. Nejde přehlédnout kulturní dům Harpan. Bývají zde výstavy a koncerty. My jsme tam byli před lety na světově slavné islandské kapele Of Monsters and Man.

Než se vydáme na výlet, chtěl bych se ještě zmínit o jedné praktické poznámce - na Islandu se vyplatí mít auto. Pokud si to můžete dovolit a nechcete vidět jen Reykjavík, který projdete za půl dne, tak to rozhodně doporučuji. Vzdálenosti na Islandu mezi jednotlivými turistickými místy jsou velké. Na druhou stranu s cestovkami žádnou zkušenost nemám.

První den jsme jeli severozápadně od Reykjavíku. Po cestě jsme se zastavili u pár vodopádů, až jsme dojeli na místo, kde se natáčel seriál Game of Thrones (velmi doporučuji). Šlo o vyhaslou sopku Kirkjufell, sice nezasněženou, ale jinak fakt jak vystřižená z GOT.

Druhý den jsme to vzali turistickou trasou a to takzvaným „golden circle“. Ne náhodou jsme jeli k vodopádu Gullfoss - zlatý vodopád. Ještě před tím jsme byli v národním parku Þingvellir, kde se setkávají euroasijská a severoamerická tektonická deska. Jsou zde i pozůstatky jednoho z nejstarších parlamentů světa. Odtamtud jsme zamířili na gejzíry v údolí Haukaladur, kde je mimo jiné gejzíry i samotný Geysír, po kterém se ty ostatní jmenují. 

Cestou zpátky jsme úplnou náhodou ještě narazili na sopečný kráter. Samozřejmě neaktivní. Sice jsme museli zaplatit vstup, ale pak jsme se mohli po kráteru pohybovat bez jakýchkoli zábran. Jedna z věcí, co mám rád na Islandu, je fakt, že vždy na něco spontánně narazíte. Ani se o to nemusíte snažit, prostě se to vždycky stane.

S tím souvisí i možnost vzít auto a prostě jet. Jistě se vyplatí udělat si plán. Ale sami uvidíte, že spousta míst vás zaujme už jen na cestě k památkovému místu. Vůbec se tomu nebraňte a zastavte. Mimochodem to byste s cestovkou těžko udělali. To je jedno z největších kouzel Islandu.

V Reykjavíku jsme šli do rybí restaurace. V přístavu jich je několik. I tak, jsou většinou plné. Na čistě typickou nefalšovanou Islandskou kuchyni jsme radši vynechali, jelikož to je velice gurmánská záležitost a z velrybího masa nás přešla chuť. Přece jen jsme na Islandu nebyli poprvé.

Ráno jsem si přivstal abych nafotil Reykjavík bez lidí. Následně jsme vyjeli směr Skógafoss. To místo mám rád, i když je zde celkem dost turistů. Vodopád jste mohli vidět v seriálu Vikings. Působí fakt ohromně. Navíc se dá jít pešky cestou do kopce, nahoru podél vodopádu. Odpoledne jsme strávili na černé pláži Reynisfjara. Písek i kameny jsou černé, kvůli sopečné činnosti v okolí. Kolem pláže jsou zelené louky a skály, z kterých padají vodopády.

Na Islandu je samozřejmě mnohem víc zajímavých míst, které stojí za to vidět. Jenom, co si já pamatuji z uplynulých let, tak je to ledovec a jeho plavající kry, které když dostatečně roztají, tak vyplují na břeh. Černá pláž s ledově modrými krami tvoří nádherný kontrast.

Poslední den může být problém, jelikož nemusíte mít let hned ráno, ale na celodenní výlet to také není. Pro tento případ je ideální jet do Blue Lagoon. Což jsou geotermální minerální lázně. Laguna leží v lávových polích čili je teplá sama od sebe. Voda nevšedně modrá, příjemná a slaná. Samozřejmě je to asi nejvíce turistické místo ze všech. Nabízí zde různé pleťové masky dělané ze zdejšího bláta. Já to sice moc neocením vzhledem k mým kožním problémům. Rozhodně je to ale osvěžující zabití přebytečného času. Z Reykjavíku se sem jede přibližně 40 minut. Nejlepší na tom je, že se nachází 13 km od letiště. Takže do letadla vlezete včas a fresh.

Island je jednou z nejkrásnějších zemí, kde jsem byl. Vždycky se tam rád vracím, a to nejen kvůli nádherné přírodě, ale i kvůli islandské kultuře. Kapelu Of Monster and Men jsem už zmínil, ale kromě nich Island přinesl i strašně talentovanou zpěvačku Björk. A v neposlední řadě alternativní kapelu Sigur Rós. Pokud byste chtěli lehce nahlédnout, jak to na Islandu vypadá doporučuji film Walter Mitty. Skvělý film sám o sobě, já na něj koukám minimálně jednou ročně.

Nejhorší část přišla až s návratem do Prahy. Film v mým analogovým foťáku se zasekl, takže nevyšla ani jedna fotka z Islandu. PAIN. Nevadí, o důvod víc, proč se těšit na druhý díl Triotripu, kde budou fotky z Kanady. Příště si probereme betonové město, Blue Jays, jezera, pláž na objednávku a další věci, které přinesly stovky ujetých kilometrů. 

                                                                                                                                         Šimon Sirotek

Zdroje: 

https://radiozurnal.rozhlas.cz/zakaz-vychazeni-prevence-a-sport-islandane-napravili-za-nekolik-let-zhyralou-6207668