Karel Slavoj Amerling přináší změny do vzdělávání žen 

Velkým propagátorem dalšího vzdělávání mužů a žen byl Karel Slavoj Amerling, všestranně nadaný vědec, významný český pedagog a zakladatel českého odborného školství.

Amerling se snažil předávat vědomosti i ženám. Vedle svých chemicko-technologických přednášek na nedělní škole řemeslnické v Klementinu začal s přednáškami pro dámy, které se konaly v bytě JUDra Friče. J. H. Pospíšil o tom píše T. Buriánkovi do Vídně: "Asi ke třiceti dívkám chodí dva i třikrát týdně do obydlí doktora a advokáta Friče, švagra Staňkova, kdež je Amerling rozličným vědomostem vyučuje a jak sám praví, radostná jest jejich horlivost. Všechny jsou duchem vlasteneckým nadchnuty. Mužská noha nemá přístupu do té svatyně."

Karel Slavoj Amerling vycházel z názorů Jana Amose Komenského, jenž požadoval rovné vzdělání pro mládež bez rozdílu pohlaví, a založil na Novém Městě (nároží Žitné ulice a ulice V Tůních) 1839 vzorovou školu, kterou podle svatováclavských legend nazval Budeč. Zde skloubil teoretickou výuku s praktickou. Součástí školy byly dílny, chemická laboratoř, dřevěná věž s dalekohledem a meteorologickými přístroji k pozorování počasí a zahrada se skleníky, kde se žáci učili pěstovat rostliny a štěpovat ovocné stromy.

Pod vlivem Amerlingových přednášek rozhodla se Bohuslava Rajská stát učitelkou. V roce 1842 absolvovala kurz pro „preparantky“ a po vykonání zkoušek bylo jí povoleno soukromě vyučovat. B. Rajská však sehnala předepsaný počet žákyň a zažádala o povolení zřídit veřejný ústav. Než byla její žádost vyřízena, vyučovala privátně ve Vodičkově ulici 15 posluchaček češtině, němčině, literatuře, ručním pracím a přírodovědě. Velký podíl na realizaci tohoto prvního ženského ústavu měl právě Karel Slavoj Amerling. Sám zřídil r. 1843 při své Budči školu pro starší posluchačky. Navštěvovaly ji svobodné i vdané ženy z měšťanských rodin, které si chtěli doplnit vzdělání z německé hlavní školy. Všechny předměty kromě zdravovědy vyučoval Amerling sám. Na první místo zařadil chemii a její využití v běžném životě a v domácnosti, stejným způsobem vyučoval i fyziku a přírodní vědy.

Bezvýsledně se snažil přimět Bohuslavu Rajskou k přenesení jejího ústavu do Budče, což by umožnilo vytvořit úplnou střední školu pro české ženy. Nadějně se rozbíhající škola B. Rajské netrvala však ani celý rok. Rajská tlačena morálním apelem české společnosti, že je její vlasteneckou povinností postarat se o zázemí pro velikána tehdejší české kultury Františka Ladislava Čelakovského, provdala se v roce 1844 za ovdovělého Čelakovského se 4 malými dětmi a odstěhovala do Vratislavi. Protože nenalezla za sebe náhradu, musela ústav uzavřít, což značně poškodilo snahy o vzdělávání dívek. Když o rok později Eleonora Věnceslava Jonáková otevřela si ústav pro ženy, dalo jí velkou práci získat potřebný počet žákyň.

Po odchodu Bohuslavy Rajské z Prahy podařilo se konečně Amerlingovi získat učitelku, která by se ujala jeho ženské Budče. V lednu 1845 zahájila škola Františky Svatavy Michalovicové s 35 žačkami svou činnost. V roce 1847 složila Svatava, mezitím provdaná za Amerlinga, další zkoušku a dostala guberniální povolení ke zřízení veřejné vyšší dívčí školy. Počet žákyň stoupl a škola Svatavy Amerlingové se stala nejnavštěvovanějším ženským ústavem v Praze. Po zrušení Budče přestěhovala se škola Sv. Amerlingové do Vodičkovy ulice, pak do Široké (nynější Jungmannovy) a posléze na Václavské náměstí do domu U Zlatého beránka. Zde byla škola až do roku 1870, kdy odešla Sv. Amerlingová na odpočinek a ústav zanikl.

Škola Svatavy Amerlingové měla velký význam ve výchově české mládeže. Chodily do ní dívky z předních vlasteneckých rodin. Vyučovalo se všem literním předmětům, francouzštině, hudbě a ručním pracím. Vyučovacím jazykem byla čeština a škola byla vedena v duchu českém, i když po roce 1858 přibylo značně předmětů vedených v němčině. Měla 5 tříd ve třech místnostech. Navštěvovaly jí dívky od stáří 6-7 let po patnáctileté a starší, takže škola spojovala v sobě školu obecnou, měšťanskou a vyšší dívčí. Každá žákyně byla zařazena do třídy podle svého věku, ale přihlíželo se vždy k jejím vědomostem a schopnostem. Vedle Svatavy Amerlingové měla škola i další vyučující. K. S. Amerlingovi nebylo povoleno ve škole své ženy vyučovat, přednášel však privátně dívkám, které měla Svatava na bytě.

V roce 1862 byla založena soukromá dívčí škola Anny Tesařové, jež se těšila též velké oblibě. Konkurence s ústavem S. Amerlingové udržovala obě školy na vysoké odborné úrovni.

PhDr. Hana Müllerová

Zdroje: 

 Karolína Světlá: Upomínky. Praha, Mazáč 1940, s. 247-8.