Lásko

Lásko,

ty jež ovlivňuješ každého z nás, chtěla bych ti poděkovat za to nepopsatelné dobrodružství, za ten den kdy jsi mi vstoupila do života a já procitla. Ze začátku jsi byla stydlivka a nedělej že ne, však mnoho z nás to taky zná, nevinná osůbka co nám tahá za provázky a vše sleduje. Naučila jsi mě citům, mnohem silnějším, než jaké jsem doposud znala. Vedla jsi pře s mým pudem sebezáchovy a křičela jsi do světa "zemřela bych pro tebe".

Opila jsi mě. Nejdřív jen z lehka a poté jsi mě do toho nechala plně spadnout. A já padala a padala, ale díky tobě tu existoval on, můj záchytný bod, jež mě nikdy nenechal narazit. Byly dny kdy má dobrosrdečnost a euforie vyhlásily stávku a já se utápěla v potocích řinoucích se po mých lících, ale ty jsi naše provázky nikdy neopustila a já měla svého plavčíka, který mě zachránil. A i když to bylo těžké dral se ze všech sil.

Jsi tak krásná, jsi nevyzpytatelná, ale také nejsi nějaký svatoušek. Umíš být i vichřice, jež s námi nelítostně mává jak se ji zachce. Umíš sesílat blesky které zraňují a páchají neštěstí. A my se musíme vypořádat se vší tou škodou. Učíš nás životu, klíčíš v našich srdcích a dospíváš s námi.

Jsi ranhojič, který ví kdy zasáhnout, ale umíš být i zemětřesení nejvyššího stupně, s kterým bohužel i zanikáš. Občas to tak má prostě být, jsi spojena s osudem, který ví jak s tebou naložit a s časem, který s tebou prožíváme.

Děkuji ti za ta léta. Za to co a čemu jsi mne naučila. Zasáhla jsi mě tak moc že jsme podlehli, já a on a spečetili tě našimi kouzelnými slovy "Ano". A přísahám, že jsem věděla, že nás dva nikdy neopustíš.

Dala jsi nám dar, ty, osud i čas, dali jste nám dar potkat toho druhého, toho pravého, jež nám byl souzený. Naše duše splynuly jako buňky při zrodu nového života a naše těla mluvily stejnou řečí.

Nyní mou hlavu pokrývají šediny a já vím, že vždy budu Baucis a on mým Filemonem.