Loď s banány

Klára Pilousová

,,Pohněte sebou!" zařval na dva námořníky nakládající bedny s banány na palubu lodi kapitán Anderson. ,,Chci vyrazit do hodiny!" Netrvalo dlouho, a kapitánovo přání se vyplnilo. Do hodiny se loď  Malabar Star již pohodově pohupovala na vlnách nekonečného moře. Tento nevrlý kapitán Anderson totiž dostal velmi lákavou nabídku vézt na své lodi banány z Lisabonu do Bhápuru za velice slušnou cenu, a tak kapitán neváhal a sjednotil zkušené námořníky, aby se zúčastnili této nebezpečné plavby. Nejrychlejší cesta do Bhápuru byla totiž na území obávaného všeho schopného vládce moří Neptuna. Ale námořníci se zatím nemuseli ničeho obávat, moře bylo klidné jako bezhlavý rytíř jdoucí na šibenici.

,,Jau, sakra jau!" vykřikl Neptun z plna hrdla tak, že to všichni živí i neživí tvorové slyšeli v okruhu sedmnácti kilometrů a rychlostí Formule 1 při špičkových závodech se rozprchli do všech světových stran. ,,Eduarde!" Neptun nehodlal přestat v jeho klení. ,,EDUARDE!!!" ,,Ano můj velevážený tatíčku?" spustil synek. ,,Ty, ty, ty jsi mi dal do postele KRABA!" poslední slovo nadpřirozeně zahřměl až se několik kilometrů nad Neptunem strhla bouřka. ,,Ale to vůbec tatíčku, já jenom, slyšel jsem, totiž, no já. Bylo to, slyšel jsem, že je to nový způsob rehabilitace." Ty jsi mi dal kraba do postele, protože je to rehabilitace, rehabilitace! Jediný, kdo se tady bude vymlouvat na rehabilitaci budeš ty potom co tě..." zbytek osudu svého syna nedokázal dopovědět, protože nad mohutnou Neptunovou postelí začala s krátkými intervaly blikat rudá světla oznamující nebezpečí. Neptun věnoval jeden rozzuřený pohled svému synovi ten pokrčil rameny a Neptun se otočil a odplaval ke své obrovská křišťálové kouli. A spatřil něco, co ho dopálilo ještě víc než drzý syn a všechny krabi světa. Zahlédl totiž malou hezkou loď jménem Malabar Star, která brázdila po jeho vodách, aniž by její kapitán zaplatil poplatek. A to už Neptun nevydržel. Vzal svůj kouzelný trojzubec a spustil zaříkadlo:

Bouře mořská, vyslechni mé přání,

znič tuto loď do svítání.

Ať klesne ke dnu jako první

Bez smilování, bez slitování.

Mořští vlci, piráti.

Ať se už nikdy nevrátí.

Krakeni a krakatice

Vemte svých druhů klidně tisíce.

Hlavně ať již nespatří světlo světa

Navždy ať je ta loď prokletá.

Když dokončil svou kletbu, otočil se zpátky na syna, ale Eduard tam samozřejmě nebyl. ,,Ten kluk mě přivede do hrobu", mručel si pod vousy mezitím co se pomalu plížil zpátky k posteli.

,,Kapitáne, KAPITÁNE!!!" vpadl na kapitánský můstek vyděšený Jean. ,,Něco se sem řítí, něco velikého! "Kapitán se nejprve lekl zpoceného Jeana, potom se rozzuřil na mladého námořníka, ale potom se zase vzpamatoval a řekl: ,,Nedělejme ukvapené závěry, nejspíše nějaký parník nebo malá velryba." Jean se ale nehodlal tak lehce vzdát: ,,Všimla si toho Sally Jones, však víte, ta opice. A ta se opravdu nezalekne jen tak něčeho. Je opravdu hodně zkušená na to, aby ji vyděsil nějaký parník." Kapitán jen neochotně vstal a následoval rozrušeného plavčíka. Ale jakmile spatřil to, co se mu snažil celou dobu Jean popsat, klidnost ho přešla. Řítilo se k nim obrovské masivní tělo, rychlostí blesku. Kapitán jen těžce skryl zděšení, protože jak celá posádka tušila, tomuhle se neubrání. Byla to krakatice. Jediné co mohli dělat, bylo zajet za blízký útes a tam počkat na jistou záhubu. Bývali by měli nějakou šanci na přežití, kdyby se vedla krakatice nezjevil další tvor. Kraken. A za nimi další a další, bylo jich stovky, tisíce. Celá posádka se už loučila se životem, když v tu najednou zaskřehotal nejstarší pirát na palubě jménem Křivá noha ,,Tak se seberte vy chásko jedna pitomá, vždyť i ta blbá opice dokáže myslet líp než vy všichni dohromady (Sally Jones se na tuto poznámku uraženě otočila). Tak otočte ty své prázdné bedny, které příliš hrdě nazýváte hlavami a alespoň si všimněte tý velryby tam vzadu." Pro stud všech námořníků měl Křivá noha pravdu. Až úplně na konci útesů skákala menší velryba různá salta a cákala vodu všude dokola. Když viděla, že si získala pozornost, ocasem ukázala na tmavou díru velká do šířky asi jako dva muži a na výšku také tak. Než se kdokoliv stihnul vzpamatovat, dával už kapitán rozkaz k vylodění. Vzali si se sebou jenom základní výbavu a nějaké jídlo, to by jim na pár hodin mohlo stačit. Ale když se dostali do díry, zjistili, že to je vlastně tunel. Šli tedy asi dvě hodiny, když to vzdali, rozložili deky a někteří se na nich rovnou uvelebili, někteří začali prohledávat pytle s jídlem, někteří jen zírali do prázdna. Teprve když bylo úplné ticho, uvědomil si kapitán Anderson: ,,Malabar Star! Zůstala tam!" i když v hloubi duše věděl, že pokud budou stále krakeni a krakatice všude kolem, tak ji nezachrání, ale kapitán tady přece nemůže jen tak sedět a doufat že se s jeho lodí nic nestalo. Proto vybrat dva námořníky, jeden z nich byl Jean, a rozkázal jim, ať jdou s ním. Po další dvouhodinové výpravě konečně zahlédli světlo na konci tunelu. Když vyšli ven, ostražitě se ohlíželi, jestli neuvidí divoké mořské tvory. O to větší byla jejich radost, když je nespatřili. Ale jak to že když tam nikdo nebyl, slyšeli námořníci hlasy. První si toho všiml kapitán. Na jeho lodi se totiž hemžili piráti jako krysy, pobíhali a křičeli na sebe, že by to slyšel i mrtvý pirát. V tu zacloumala s kapitánem Andersonem zlost a vztek. Nerozumně vystřelil ze své malé pušky na loď a možná dokonce trefil, ale po pár sekundách zjistili piráti polohu neznámého střelce a začali střílet zpátky. Dva námořníci doprovázejíc svého kapitána na nebezpečné výpravě zalezli za kámen, kapitán byl však vztekem tak oslepen, že zůstal na místě. Náhle mu ale došly náboje. ,,Krám jeden!" Byl bezbranný. A najednou vystřelil jeden vyhublý, starý a plešatý pirát. Zasáhl kapitána do hrudi. Kapitán Anderson se skácel na pláž a už nevstal. Starý pirát se zašklebil a šel si po svých. ,,Néé!"zařval Jean, ale v hluku, který dělali piráti byl jeho hlas sotva slyšet. Jean by tam byl klidně hodiny, kdyby ho druhý námořník neodvlekl do tunelu, než si jich všimli. Pomalu se vraceli zpátky do tábořiště. Všem rychle vyložili, čeho byli svědky a domluvili se, že takhle to nenechají. ,,Teď už ale ty chcíplé krysy vědí, že jsme tady. Musíme něco udělat. "Říkal zrovna odvážně Křivá noha. ,,Zaútočíme!" Tento mořský vlk si jak svým tonem hlasu, tak svými zkušenostmi získal respekt všech námořníků, a proto je nemálo motivoval k bojové akci.,,Vím, že nás je málo a jich je stovky. Ale přesto musíme bojovat. Za kapitána Andersona! " ,,Za kapitána Andersona "zněli námořníci jako ozvěna.

Ráno panoval v jeskyni neklid. Dnes měli zaútočit. Všichni si brousili nože a dýky, nabíjeli pistole a připravovali se na bitvu, která měla být jejich poslední. Nastal čas plánovaného útoku. Pomalu se plížili jeskyní a všem vrtaly hlavou jen dvě věci: ,,Vrátí se z této bitvy živí nebo zemřou pod palbou zbraní krutých pirátů? Jak to že si piráti nevšimli té sluje?" Dorazili na konec jeskyně a všechny do jednoho je přepadla hrůza. Ale měli výhodu překvapení. Vykročili. Začali střílet na všechny strany, ale piráti se rychle vzpamatovali a počali střílet také. V mžiku byl všude prach a kouř z bambitek. A pak najednou ve všem zmatku prořízl vzduch výkřik: ,,Ááá" patřil Křivé noze. Trefili ho do stehna a on začal krvácet. Námořníci se pustili do svých nepřátel se vztekem a odvahou. Situace se náhle obrátila. Piráti začali prchat na všechny strany. Všichni se sběhli kolem Křivé nohy. Ošklivě mu krvácela noha, ale vypadalo to, že přežije. Posádka chtěla co nejrychleji odplout na Malabar Star, když v tu si všimli nehybného těla, ležíc vedle kamenů u moře. První si ho všiml Jean a šel se podívat komu patří, ale jakmile si to uvědomil, sedl si vedle a položil hlavu do dlaní. Všimli si toho ostatní a také jim to došlo. Nehybné tělo patřilo kapitánu Andersenovi. Celá posádka se shodla, že by měla kapitána pochovat na ostrůvku kde zemřel. Po jednom k němu chodili námořníci a loučili se s ním. Pořád to byl a bude nejlepší kapitán kterého kdy měli a který je všechny zachránil před jistou smrtí. Poslední ke kapitánovi přistoupil Křivá noha. I když ho zranění hodně bolelo, nedovolil nikomu, aby mu pomáhal s chůzí. Seděl u něj dlouho, ale jediný, co mu řekl bylo: ,,Sbohem, kapitáne. Nebojte se o nás." Poté ho odnesli do vykopané jámy a navždy ho opustili.

O dva dny později dorazili do nedalekého přístavu a našli lékaře pro Křivou nohu. Ten sice protestoval, ale námořníci jinak nedali. Doktor sice řekl, že to není nic vážného, ale řekl také, že se nesmí moc přepínat a rána se nikdy úplně nezahojí. Také řekl, že Křivá noha nesmí své zranění vystavovat silnému větru a mořské vodě. Celá posádka věděla, co to znamená. Křivá noha sice moc nedbal na rady ostatních moc často, ale sám cítil, že by další plavby už nezvládl a byl by posádce jenom na obtíž. Nikdo to sice neřekl nahlas, ale všichni věděli, že to stejně jednou přijde. Křivá noha se cítil zahanbeně, protože jako správný mořský vlk chtěl zemřít na moři, ale věděl že kdyby jel, musel by být kapitánem Malabar Star, a to by bez kapitána Andersona nedokázal. A proto v přítomnosti všech námořníků pronesl tato slova: ,,Na další plavbu se musíte vypravit beze mě. Při našem nebezpečném dobrodružství, na které bude každý z nás do jednoho do konce života vzpomínat jste všichni prokázali nesmírnou statečnost a odvahu. A díky tomu vím, že další plavbu zvládnete bez kapitána Andersona a beze mě. Za nového kapitána jsem zvolil Jeana." Křivá noha nebyl kapitán, ale byl nejstarší na lodi a nejbližší přítel kapitána Andersona, a proto byla téměř samozřejmost, že nového kapitána vybral on. Všichni se potom loučili s Křivou nohou, který se rozhodl zůstat a o dva dny později vyrazili zase na moře. Vše bylo bez problémů a kapitán Jean si vedl skvěle. A proto si nikdo nevšiml zamyšlené Sally Jones která seděla na kraji lodi a zírala do vln. Najednou se voda zatřpytila a Sally poznala malou velrybu. Byla to přesně ta, která je zachránila před smrtí. Vykoukla z vody, jakoby se usmála a zase zmizela v nekonečných vlnách.

Ptáte se, jestli Malabar Star nakonec dovezla banány do Bhápuru? Jestli se pomstychtivý král všech vod Neptun poučil, anebo mu jeho činu bylo dokonce líto? Jestli kouzelná velryba chránila Malabar Star až do konce jejího trvání? To já nic takového nevím, ale jestli jste chtěli dobrý konec, tak jste měli číst nějakou pohádku. A ne tento pravdivý příběh.

                                                                                                                                                   Editace Petra Němcová