Marta

Adam Sirovátka

Poněkud sklesle se Marta šourala přes liduprázdné náměstí. Za sebou měla noční šichtu, oči se jí skoro automaticky zavíraly. Podívala se na hodinky-bylo půl šesté. Musím být doma dřív, než se probudí děti, problesklo jí hlavou. Zrychlila krok. Zanedlouho už stála před dveřmi svého bytu. Z černé, lesklé kabelky vyndala klíče a odemkla. Vplížila se dovnitř, ani nedýchala. Z malého dětského pokoje se neozývalo nic než tiché, pravidelné oddychování. Rychle vklouzla do koupelny, osprchovala a odlíčila se, oblékla si tepláky a volné bílé tričko.

"Mami?" ozval se ospalý hlas Aničky. "Hned tam budu."

Veškeré věci včetně kabelky strčila do velké igelitové tašky a vyšla z koupelny. Anička už byla oblečená a čekala u stolu.

"Za minutku jsem u tebe." Marta spěchala do svého pokoje, igelitku schovala pod postel, pak se vrátila do kuchyně.

"Dáš si k snídani radši jogurt nebo chleba?" "Asi chleba."

"A s čím má být?" "Máme nějakej salám nebo šunku?" Marta se koukla do ledničky. "Jo, máme." Vyndala rovněž i máslo a připravila snídani.

"Díky mami," hlesla Anička, když dostala chleba.

"Píšete dneska něco?" "Jo, píšeme test z matiky." "A umíš to?" "Ne, matika mi nejde, to přece víš."

"Tak se prosím na příští test nauč, nechci, abys měla špatné známky."

"Jojo" odbyla ji Anička.

"Tak já půjdu probudit Tomáše." Marta šla do dětského pokojíku, kde naproti Aniččině posteli spal čtyřletý Tomáš. Posadila se na okraj postele a pohladila ho po vlasech.

"Tomášku, vstávej, musíš do školky." Hochovi se z postele zrovna dvakrát nechtělo, ale věděl, že odmlouvání mu stejně nijak nepomůže, a tak se podvolil.

"Pojď, tady si oblíkni kalhoty a tohle pruhovaný tričko." "Ne, já chci to se Spidermanem!" "Ale to máš na sobě pořád, nemůžeš si dneska vzít pro změnu to pruhované?" Tom zavrtěl hlavou. Marta pocítila náhlý nával únavy. Měla dvě možnosti- bud' mu tričko vnutí, ale pak situace skončí hádkou, nebo se vzdá a Spidermana mu povolí. Rozhodla se pro druhou možnost a byla spokojená, když uviděla radostný úsměv v Tomášově tváři.

"Co chceš snídat, jogurt nebo chleba?" Tomáš se na chvilku zamyslel. "Hmm, asi jogurt." "Dobře, dám ti ho na stůl, teď se půjdu rozloučit s Aničkou." Když vyšla z pokojíku, čekala už Anička, hotová k odchodu, u dveří. "Měj se Ani." Objala ji. "A řekni mi pak, jak dopadl ten test z matiky." "Jasně, mami. Čau."

Jakmile klaply dveře, šla Marta dělat snídani pro Tomáše. Vyndala jogurt z ledničky, položila ho na stůl spolu se lžičkou a sedla si.

Dveře dětského pokojíku se otevřely a Tom vyšel. Sice ještě značně rozespalý, ale aspoň oblečený. Sedl si na dětskou židli a začal jíst jogurt. "Mami?" žádná reakce. Zkusil to ještě jednou, tentokrát hlasitěji. "Mami?!" Marta se probrala. "Ano zlatíčko? Jo, promiň, jsem trochu unavená." "Proč?" "No, víš, moc jsem pracovala."

"Tak Tome, dojez ten jogurt, vyčistíme rychle zuby, a pak pojedem do školky." "Tak jo."

Marta mu vyčistila zuby. Pak spolu byt opustili, Marta ještě zamkla, a šli k autu. Připoutala Tomáška, sedla za volant a vyjeli. Za chvilku byli u školky.

Došla s ním až před budovu. "Mami, mohl bych odsud jít už sám?" Marta se trochu usmála. "Jasně, že můžeš." Dala mu ještě pusu na rozloučenou. "Vyzvednu tě ve čtyři, jo?" "Jojo." "Tak čau." "Čau Tome." Tom zmizel ve školce.

Marta šla zpátky k autu, byla příšerně unavená. Domů to snad ještě zvládnu. Nasedla do auta a dojela domů. Poté, co vystoupala schody a odemkla dveře, padla, ještě oblečená, do postele a okamžitě usnula.

Probudila se až ve tři. Když se koukla na hodinky, trochu se zhrozila nad tím, jak dlouho spala. Jejda, za chvilku musim vyzvednout Toma. Vstala a udělala si kafe. Na chvíli si sedla a v několika doušcích šálek vypila. Zvedla se, ze šuplíku staré komody vyndala diář a bezmyšlenkovitě jím začala listovat. Najednou z diáře vypadla fotka, na které byla zachycena spolu s manželem, když čekala Aničku. Ach, Jirko, ted' bych tě potřebovala. Nechceš se prostě vrátit ke mně a dětem, myslim, že by byli taky rádi. Občas o tobě ještě snim, i když to je už tak dlouho. Vlastně už ani nevim, kvůli čemu jsme se tenkrát rozešli. Ale miluju tě pořád ještě.

Fotku strčila zpátky do diáře, bolestnou vzpomínku však zahnat nedokázala. Zkusila se odreagovat luštěním nějaké křížovky z časopisu, který si nedávno koupila.

Znovu se podívala na hodinky- tři čtvrtě na čtyři. Popadla klíče, zamkla byt, řítila se dolů po schodech, nastartovala auto a jela vyzvednout Tomáše. Dorazila pět minut po čtvrté. Běžela ke školce, nechtěla svého syna zklamat. Tom už byl oblečený a čekal s vychovatelkou u dveří. "Promin, že jdu pozdě, vím, že jsem slíbila, že tu budu ve čtyři." "V pohodě, to nevadí. Taky se mi to stává," prohodil Tom. Vychovatelka i Marta se museli smát. "Na shledanou," rozloučila se vychovatelka. "Tome, co řekneš?" "Na shledanou."

Odjeli. Cestou Tom vyprávěl Martě, že mu dnešní kompot moc nechutnal, zato byl oběd celkem dobrý, měli knedlo-vepřo-zelo. Po obědě si museli jít lehnout, to mu připadalo hrozný, protože vůbec unavený nebyl a radši by si hrál se zeleným traktorem.

Doma si Marta se svým synem zahrála Člověče nezlob se, to byla jeho oblíbená hra, kterou dokázal hrát několik hodin v kuse. A opravdu, skončili až v půl sedmé, když se vrátila Anička z šachového kroužku, do kterého šla přímo ze školy.

"Tak co, porazila jsi toho Vojtu?" "Jakýho Vojtu?" "No přece toho, jak si o sobě moc myslí." "Myslíš Gustava?" "Jo, tak Gustava."

"Nene, neporazila, nejdřív jsem to docela dávala, dokonce jsem mu vyhodila střelce, věž a několik pěšáků. Ale pak se to nějak zvrtlo, no a nakonec mi dal mat." "Tak ho třeba příště porazíš, budu ti držet palce." "A co test? Jak jsi to napsala?" "Nevim no, snad to bude trojka." "To by bylo dobrý, hlavní je, abys prolezla ročníkem."

Povečeřeli spolu, pak šla Marta uložit Toma. "Mami?" "No, copak je?" "Přečetla bys mi prosim ještě pohádku?" "Tak jo," odvětila. Z poličky s knihami sundala velkou, zdobenou knihu s pohádkami a začala číst nějakou pohádku s vodníkem. Pohádku přečetla však jen do půlky, Tomáš usnul. Zaklapla knížku, pohladila ho po tváři a tiše z pokoje vyklouzla.

"Tak co, vybrala jsi nějakej film?" zeptala se Aničky. "Jo, dávaj nějakou Bondovku s tím novým hercem, to by mohlo být zajímavý." "Ty jo, nevim, jestli na to ted' budu mít ještě nervy. Můžem to zkusit, a pokud bych to už nedávala, tak to dokoukáš sama, jo?" "Tak jo."

Nakonec se koukla na celý film, docela se jí i líbil, to ji trochu překvapilo.

"Hele, musíme jít spát, už je pozdě." "Už jdu. Tak dobrou noc, mami." "Dobrou, Ani. V kolik budeš zítra vstávat?" "No, jako dneska, takže v šest." "Dobře, připravím ti pak zase snídani."

Anička šla spát. Marta šla do svého pokoje, spát však nešla. Čekala asi hodinu, a když si byla jistá, že Anička spí, převlékla se do rudé kožené bundy, tepláky vyměnila za minisukni a nalíčila se. Vzala i lesklou, černou kabelku a vyplížila se z bytu. Přešla náměstí a zahnula do malé uličky plné červených světel. Jak já tohle nenávidim, ale musim Toma s Aničkou nějak uživit.

Zatnula zuby a vešla do jednoho z domů. Uvnitř bylo rušno. Marta šla k baru a objednala si koktejl.

"Á, Marto, už jsem tě očekával." Ozval se její šéf, který se vynořil z nějaké zadní místnosti. "Dneska to bude divoký, tak se na to připrav." Marta místo odpovědi jen lehce kývla.

Netrvalo dlouho a do podniku vstoupil tlustý muž s delšími, mastnými vlasy sčesanými dozadu. "Dobrý den, tak která to bude dneska, pane Chalupecký?" ptal se podbízivým tonem Marty šéf. "Chci tuhle." Masitým prstem ukázal na Martu...