Nervous Trees

V novorenesanční budově v Rudolfinu, na břehu řeky Vltavy, se koná, k příležitosti 100. výstavy od svého založení, výstava s názvem Nervous Trees od Krištofa Kintery. Ve které lze vidět výsledek z umělcových pěti let tvorby, mezi kterými nechybí sochy, instalace ani interaktivní objekty. Celá výstava na mě působila velmi jedinečným dojmem, nic podobného jsem ještě nikdy neviděla. Už v té chvíli, kdy jsem stoupala po schodech směrem k začátku výstavy, a na schodech ležely kousky polystyrénu, jsem věděla, že tahle výstava se bude zásadně lišit od jiných. Na této výstavě opravdu nehrozí, že byste se nudili. Může se snad člověk nepozastavit nad pyramidou tvořenou z přibližně šedesáti automatických praček, u které se sami sebe ptáte, jak je sakra možné, že se celá instalace ještě nezřítila přímo na diváky, jaká magická síla to vše drží pohromadě?

Všichni jsme zvyklí, že na výstavách jsou vždy viděny již hotové a pečlivě naaranžované objekty, co ale předchází celému výsledku, jak se umělec dostává k takovému efektu a v jakém prostředí například tvoří? To vše nám odhaluje Krištof Kintera prostřednictvím svého ateliéru/ laboratoře, vytvořeném z jedné místnosti v Rudolfinu, zaplavené nejrůznějšími věcmi jako jsou např. plechovky od barev, nejrůznější elektroodpad společně s nákresy, zbytky linoleí a mnoho dalšího k pozorování. Nechybí zde ani vzkazy spolupracovníkům a nechybí ani reprodukce a fotografie, kterými se autor inspiroval. To, co nás po celou dobu výstavy doprovází, je technika. Technika ve smyslu, objevujícím se v běžném životě téměř na každém rohu, která se stala nenahraditelnou součástí naší společnosti. Hned na začátku výstavy se nachází rozměrná instalace s názvem Postnaturalia, připomínající město z Legolandu. V skutečnosti se ale jedná o velké množství elektroodpadu, kabelů, desek, klávesnic a drátů svářených k sobě tak, vytvářející obraz města zastavěnými mnoha továrnami, kde lze také rozpoznat imaginární řeky, sídliště a silnice, dle fantazie návštěvníka. Celou instalaci dotvářejí rostliny, také z elektroodpadu, které působí díky své velikosti hrozivým, ale zároveň pozoruhodným efektem.

Co se týče celého zhodnocení výstavy, tak bych ji zhodnotila velmi kladně. Krištof Kintera podle mého názoru dosáhl toho, čeho měl. Multimediální výstava diváka dokáže zaujmout a ještě v něm zanechá určitý dojem, který v něm přetrvává i po odchodu z místa činu. Jako příjemný bonus je, že je celá výstava zcela zdarma, díky Nadačnímu fondu Avast.

Kristýna Horáková