Po půlnoci
01:57 - Ve dvanáctém patře výškové budovy Sleep Tower v centru města svítila jen jedna lampička. Seděl v kanceláři, sám. Všichni už šli domů. Zvedl se a pohlédl z okna, celé město bylo pokryté mlhou. Byl tak unavený, že sotva dokázal stát na nohou, natož všímat si té monotónní mlhy. Čekal, že se něco změní.
1:58 - Stále stál u okna, únava byla o minutu větší. Rozhodl se jednat. Otevřel okno. Čekal změnu stavu jako je například zima nebo vítr, který by mu foukal do obličeje. Čekal na naději.
01:59 - Už spala, byla otočená na levém boku a měla pokrčené obě nohy. Vypadala jako brouk, který se schoulil. V té obrovské posteli vypadala ztracená, nicotná. Ani neměla sílu usnout uprostřed postele, ruka jí z ní padala.
2:02 - Naděje nepřišla. Všiml si jen louže na podlaze, na kterou dopadaly kapky z radiátoru pod oknem. Byl o pět minut unavenější.
02:05 - Stál u kávovaru, nic se nedělo. Čekal, že se mu udělá kafe, jenže nezmáčkl tlačítko. Espresso nesnášel, ale nic lepšího automat neuměl. Po chvíli usoudil, že je přístroj rozbitý a šel opět ke stolu. Vzal do ruky tužku a papír a napsal: ROZBITÉ, NEFUNGUJE. Poté došel k automatu a přilepil tam vzkaz černou lepící páskou. Měl dobrý pocit, že už tomu zítra nikdo nenaletí.
2:06 - Rozsvítil se jí notebook. Jen bliknul, to dělá vždy, když jí přijde email. Nevzrušilo ji to. Dál spala klidně na levém boku.
02:08 - Opět seděl u stolu a koukal do monitoru. Po obrazovce mu běhal tenisový míč, tam a zpátky, neustále. Sledoval ho se zaujetím, bavila ho ta pravidelnost. Bylo to za posledních jedenáct minut největší vzrušení, které byl schopný zaregistrovat.
02:09 - Otočila se, tentokrát na pravý bok. Už nevypadala jako brouk, byla natažená, svůdná. Měla dlouhé nohy, které teď byly trochu odkryté. Spala s otevřenou pusou, tekla ji slina na polštář. Opět blikl notebook. Cukla sebou.
02:15 - Zazvonil mu telefon, volala mu žena. Hovor trval dvanáct vteřin, jen přikyvoval. Poté se zvedl a vzal kabát z háčku na zdi. Měl tmavé společenské kalhoty, které ale byly roztržené mezi nohama. Normálně se za to styděl a přizpůsoboval tomu chůzi, teď si ale jen oblékl kabát a šel úplně normálně z kanceláře. Minul automat na kávu, velkou bonsaj vedle výtahu a šel po schodech do přízemí.
02:17 - Byl zadýchaný, normálně se vůbec nehýbe. Měl trošku nadváhu, po otci. Vyšel z budovy a zůstal stát před ní. Zamyslel se, proč nejel výtahem. Místo odpovědi si ale představoval tenisový míček, jak běhá sem a tam po monitoru. Proto tedy vytáhl telefon a zavolal si taxi.
02:21 - Spala klidným spánkem, což u ní není obvyklé. V noci se bojí. Má strach ze tmy. Běžně spí s rozsvícenou lampičkou. Dnes se ale ani nestihla odlíčit. Řasenka už byla rozmazaná. Měla krásné oči, nemusela se malovat, přesto to dělala. Spala s ponožkou, jen jednou. Neměla ji ale na sobě, měla ji místo plyšáka. Byla schovaná neustále pod polštářem. Prý to nosí štěstí a její maminka to taky dělávala. Vyrůstala jen s ní, bez otce. Po ní má ty hnědozelené oči, ty které si každý pamatuje. Lidé v nich vidí východ slunce nad budapešťským parlamentem. Nemá ráda tohle přirovnání, jelikož její první manžel byl Maďar.
02:26 - Už seděl v taxíku, který řídil menší černoch. Měl blonďaté kudrnaté vlasy. Koukali na sebe zvláštně, ale poté stejně každý splnil to, co se od nich očekávalo. Černoch zapnul rádio a poslouchal noční zprávy. Když se moderátor dostal ke sportu, zbystřil a zvýšil hlasitost. Evidentně ale fandil Philadelphii, protože když moderátor oznamoval, že Flyers prohráli, naštvaně bouchnul do volantu, až auto vyjelo ze svého pruhu.
02:36 - Chtěla na něj počkat, ale už dlouho spí. Opět se otočila, zase se schoulila a zavřela pusu, mokrý flek od slin byl na druhé straně polštáře. Na té jeho straně.
02:42 - Přemýšlí o tom automatu na kávu a o tom, proč byl v Sleep Tower tak dlouho. Chtěl jít dobu brzy, ale hrál sudoku a zapomněl na čas. Už dosáhl 78 úrovně z 80. 79 ale byla pro něj, alespoň pro zatím nemožný úkol. Je omezená časovým limitem. Už to zkoušel 63krát.
02:56 - Vystoupil z taxíku. Předtím už stihl zaplatit kartou, bezkontaktní. Otevřel vrátka u zahrady a došel ke dveřím. Už z taxíku měl rozvázané tkaničky. Už se mu ani nechtělo tolik spát. Překonal únavovou krizi. Dnes už po třetí. Vstoupil do domu a sundal si boty a kabát, který ale nevěšel, jen ho pohodil na zem.
03:01 - Už měl za sebou večerní hygienu, jen se neučesal. To bylo divné, vždycky to dělá, chce být přitažlivý, když usíná. Těší ho pocit, že má navoněné a čisté tělo. Není ale metrosexuál, jen si užívá pocitu sebeuspokojení.
03:03 - Pomalu se probouzela. Oddechla si, když viděla rozsvícené světlo skrz dveře, brzy budou spolu. Protáhla se a rozepnula si dva knoflíky u noční košili. Promnula si oči a čekala.
03:05 - Přišel do ložnice. Těšil se do postele, mají ji velkou i pro dva a čeká tam na něj. Celý den se neviděli, jen si volali. Chyběl mu ten něžný dotek a laskavá slova.
03:06 - Lehá si k němu, políbí se, obejme ho a usínají spolu. V náručí jeden druhému.
03:07 - Světlo, na které skrz dveře koukala, zhaslo. Čeká.
03:14 - Stále tu není. Už nechce čekat, zapíná si košili a usíná. Zklamaná a sama.