Po stopách Lichtenštejnů
Naše dobrodružství započalo v Břeclavi, kde jsme viděli první památku, která nás uchvátila. Máme dokonce záběr z dnešní doby a doby dřívější. Následovala cesta k jednomu z nejhezčích míst, které jsme za celou trasu navštívili; Janův hrad. Pohodové prostředí všude kolem, s loďkami proplouvajícími kolem parčíku obklopujícího malebné stavení.
Další z našich důležitých stanovišť byl zámek Lednice. Původně renesanční, gotické sídlo, které patřilo skoro 700 let rodu Lichtenštejnů. Architektura nám vyrazila dech, prvky ze dvou slohových období se dokonale doplňují. Zahrady a parky dodávaly estetický vzhled celému areálu.
První den skončil ve stejně dobré náladě, jako začal. Druhý den jsme viděli dvě malé vodní elektrárny, Bulhary a Milovice. Obešli jsme vodní nádrž, která poskytovala hojnou inspiraci a výhledy, bez nichž by to nebylo ono.
Se sluncem zapadajícím za obzor jsme došli k místu, kde jsme plánovali přespat, jenže jsme narazili na problém, se kterým jsme nepočítali. Pole nebylo ve stavu, kdy by se tam dalo nocovat, natož rozložit stan. Museli jsme si poradit, a tak jsme si stany rozhodili o kus dál, kde to vypadalo lépe.
Poslední den naší výpravy od brzkého rána pršelo, přestože nám vedoucí říkaly, že by nemělo. Schopné kuchařky ohřály fazole, já a Martin, stateční dobrodruzi jsme v lijáku složili oba stany.
Před sebou 14 kilometrů a cestu domů, každý úsměv na tváři a zbytek připálených fazolí. Čekalo nás největší převýšení za celou expedici.
Vylezli jsme na Děvičky a Děvín, kde jsme se kochali výhledy k nezaplacení. Martin nám u svačiny povídal pověsti z těchto míst, jako třeba že se zaživa zazdívaly na Děvičkách ženy.
Na Sirotčím hrádku jsme vyfotili další fotky a přes přístav jsme se vydali k nádraží.
Ve vlaku jsme si pochvalovali, jak se expedice povedla a dělali jsme kraviny. Byli jsme rádi, že šlo všechno podle plánu.
Zane C.