Jezero

Tea Sofia Zybartas

Překlad: Martina Hátriková

Bylo teplé podzimní ráno. Listy se proháněly ve větru pod zářivým sluncem, zatímco Zuzka se svým tátou listovali v knížkách přede dveřmi své malé dřevěné chatky. Seděli v tureckém sedu na lavičce s výhledem na jezero. To jezero vždycky milovala. Občas se na něj jen tak dívala a přemýšlela. Jezero bylo toho dne krásné, vypadalo jako noční obloha. Vždy, když u něj seděla, cítila se zvláštně klidná a měla pocit tepla a bezpečí.

Později toho dne šla na procházku do parku se svou dobrou kamarádkou Alicí. Povídaly si a moc se spolu nasmály. Pak si jen tak lehly na trávu pod větve stromů a naslouchaly zpěvu ptáků. Zuzka se zadívala na nebe a sledovala, jak nad nimi hejna krouží a odlétají do teplejších krajů.

Najednou jí zazvonil mobil. Volala jí máma. Z očí jí vytryskly slzy a bez jediného slova zmizela z parku. Úplně zapomněla, že tam nechala Alici samotnou a i když si to uvědomila, bylo jí to jedno. Jediné, co jí teď připadalo důležité, bylo dostat se rychle za mámou. V hlavě se jí vířily vzpomínky, tak jako ptáci vířili vzduch svými křídly. Utíkala úzkými ulicemi, zatímco se v ní zvedala vlna emocí. Cítila toho tolik, ale zároveň necítila vůbec nic. A najednou tam byla. Její otec ležel v nemocniční posteli a vypadal velmi vyčerpaně. Zuzka stála vedle svojí matky, obě v naprostém šoku, a ani jedna se nedokázala podívat na tu druhou.

Dalšího dne Zuzčin táta zemřel. Cítila se, jako by spolu se svým otcem ztratila navždy i kus sama sebe. Připadala si jako strom, kterému vítr zlomil větev. Nějakou dobu vůbec nevycházela z domu. Občas neopouštěla ani svůj pokoj. Skoro nejedla a nespala.

Jednoho rána se ale rozhodla jít ven. Slunce zářilo a bylo moc pěkné počasí. Zuzka vyšla ze dveří a posadila se k jezeru. Seděla tam dlouho v naprosté tichosti. Chtěla znovu pocítit to teplo, které jí vždy přinášelo, ale zdálo se jí, jako by s jezerem bylo něco špatně. Už necítila ten teplý pocit bezpečí a klidu, který vždy mívala, když se na něj dívala. Vtom si Zuzka uvědomila, že to nebylo jezero, co jí přinášelo ten pocit. Byl to její milující otec, díky kterému se takto cítila. Její láska k jezeru zmizela jako malá vlnka a potopila se hluboko až na dno.