Expedice - Svatojakubská pouť květen 2023

Petra Němcová

Stříbrná DofE expedice - Svatojakubská pouť

Ve dnech 6.5.-8.5.2023 (sobota až pondělí) se naše expediční skupina ve složení Tereza Masničáková (VII.A.), Karolína Makovská (3.C.), Mariana Tomanová (V.B.), Petra Němcová (V.B.) a Karolína Pompachová (Čakovické gymnázium) vydala na expedici po trase Svatojakubské pouti v úseku ze Zlaté Koruny do Frymburku.

1. den - sobota 6.5.2023

V sobotu jsme vyrazily z Hlavního nádraží vlakem v 8:21 do Českých Budějovic, kde jsme přestoupily na vlak v 10:18 do Zlaté Koruny. V 10:53 jsme přijely na zastávku Zlatá Koruna, kde jsme naši expedici oficiálně zahájily.

Ze zastávky jsme se vydaly do města samotného navštívit klášter Zlaté Koruny vzdálený 2 km.

Během naší návštěvy kláštera začalo pršet, tudíž jsme se po prozkoumání zahalily do pláštěnek a pokračovaly jsme zpět na vlakovou zastávku, odkud jsme se tentokrát vydaly druhým směrem.

Naše druhá zastávka byla v Novém Dvoře na rozcestí (6 km), kam jsme dorazily kolem 14:00. Vzhledem k chladnějšímu a deštivému počasí jsme si k obědu uvařily teplé polévky od Terky.

Po setkání s vedoucími jsme se v 15:30 vydaly směrem Český Krumlov.

Po 3.5 kilometrech jsme došly ke klášterům v Českém Krumlově, které jsme prozkoumaly. Taktéž jsme se prošly zámeckou zahradou.

Naše cesta následně pokračovala skrze zámek kolem zámecké zahrady (1 km), kde následovalo další neštěstí. Po prozkoumání zahrady jsme zjistily, že místní veřejné záchody, kde jsme plánovaly dočerpat vodu, byly uzavřeny. Následně se výprava, ve složení Mary, Kája P. a Petry, vydala zpět dolů k zámku, a po dalších značných obtížích dočerpala vodu na večeři.

I ke značnému zpoždění jsme měly stále dobrý čas, a tak když jsme dorazily do autokempu 1 km od zámecké zahrady, bylo již sedm hodin večer. 

Čas druhého setkání s paní profesorkou Landsingerovou! Lehce nás předběhla, ovšem vzhledem k našemu zkušenému týmu jsme byly schopny během dvaceti minut postavit stan, vybalit si a začít vařit večeři.

2. den - neděle 7.5.2023

V neděli se nám lehké komplikace objevily hned z rána, jelikož jsme zaspaly. Sice jen o půl hodiny, ovšem náš odchod to opozdilo již o celou hodinu. I přesto jsme si po chladné a deštivé noci dopřály teplou ovesnou kaši s horkým nápojem (čajem).
Po zjištění, že nemáme možnost dočerpat si vodu na den v zahradě, jsme se rozhodly tak učinit až v Kájově vzdáleném 5 km.

Do Kájova jsme dorazily už s pouhým půlhodinovým opožděním. Zde byla kromě toho taktéž malá svačinová a hygienická přestávka. Následně jsme si šly prohlédnout okolí kostela, Nanebevzetí Panny Marie. Když jsme se již chystaly k odchodu, tak jsme potkaly jeptišku. Nejenom, že nám velmi mile zpřístupnila vnitřní prostory kostela, ale také nám řekla něco málo o historii tohoto poutního místa.

Dále jsme se vydaly již směrem do Slavkova vzdáleného 7 km. Tento úsek byl ze všech nejnáročnější, jelikož zde bylo největší převýšení celé trasy (303 m), a to pouze na malém úseku s čerstvě doplněnými lahvemi vody. Následný pochod po nádherné velké louce s překrásným výhledem za to ovšem stál.

Na místo jsme dorazily kolem 14:30, čímž jsme si nejen dohnaly časovou ztrátu, ale nyní jsme měly dokonce téměř půlhodinový náskok. Po setkání s vedoucími následoval oběd, po kterém jsme se dozvěděly, že nás vedoucí dokonce "špehovali" již v Kájově.

Během oběda jsme stihly navštívit také místní kostel svatého Bartoloměje.

Po obědě jsme se vydaly již směrem do Světlíku, kde jsme měly strávit další noc. Ovšem až po plánované návštěvě zříceniny tvrze Pasovary (4 km), kterou jsme měly po cestě.

Odtud jsme se následně přesunuly již do Světlíku k městskému úřadu (2.5 km). Na místo jsme dorazily před pátou hodinou, načež jsme se pokusily kontaktovat pana starostu. Po půl hodině neúspěšných pokusů si nás všimla velmi milá paní Štěpánka, která nám ráda dělala společnost. Po další půl hodině, kdy se už opět zatáhlo, se nás přišla zeptat, kolik nás je. Pár minut na to nám přinesla čaj a menší zákusek, který jsme snědly velice rychle.

Když jsme dopíjely čaj, tak přijeli vedoucí. Vydali jsem se k domu pana starosty, následně do místní hospody a zpět k domu pana starosty. Když už jsme se skoro vzdaly, tak se nám pana starostu konečně podařilo zastihnout.
Po půl sedmé jsme se tedy již nacházely v místní společenské hale, kterou nám pan starosta zpřístupnil k přenocování.

Pár z nás si před večeří ještě dopřálo teplou sprchu, která opravdu přišla vhod. A i přes značnou únavu, kterou jsme všechny pociťovaly, jsme po večeři zůstaly vzhůru i po desáté, jelikož nás přemohla dobrá nálada, prostředí a společnost.

3. den - 8.5.2023

Druhé ráno expedice se nám podařilo nejen vstát včas, ale dokonce ještě před budíkem! Toto ráno jsme mohly začít řádnou hygienou. Opět jsme si dopřály teplou snídani, tentokrát v klidu a teple.
Po osmé hodině jsme se již rozloučily se starostou, ještě jednou mu poděkovaly a vydaly se k místnímu kostelu sv. Jakuba Většího, na který nám předchozí den již nezbyly síly ani energie.

Následně jsme se vydaly na Liščí vrch, 6 km, kde jsme měly opět sraz s vedoucími. Dorazily jsme tam o půl hodiny dříve, ale vedoucí tam již byli, tudíž jsme si daly pouze kratší pauzu na svačinu. Naše cesta dále pokračovala skrz vesnici Větřkovice, 4 km, kde se ovšem nachází opravdu jen kolem pěti domů, tudíž jsme pokračovaly ještě kousek načež jsme za pár minut dorazily na odpočívadlo u silnice. Tam jsme si opět uvařily teplý oběd, na který jsme měly času více než dosti. Nás časový náskok se momentálně pohyboval kolem půl hodiny.

Následně jsme pokračovaly kolem Lipna až do samotného Frymburku, 3.5 km. Tam jsme nejen prozkoumaly okolí kostela sv. Bartoloměje, ale také jsme zašly ještě k místnímu molu vyjížďkových tras.

Od kostela jsme následně ještě jednou prošly městem na autobusové nádraží, kam jsme dorazily kolem půl druhé. Náš autobus odjížděl ovšem až v 15:43. Jen pár minut po nás přišli i vedoucí a štědře nás pojistili vodou a přesnídávkami.

Zde naše expedice po nastoupení do autobusu oficiálně skončila, což se ovšem nedá říci o našem dobrodružství. Je až komické, kolik času jsme měly na to se stresovat celou hodinu a půl v autobuse, abychom stihly vlak v Českých Budějovicích. Vše nakonec dobře dopadlo a my jsme úspěšně nastoupily na vlak směr Hlavní nádraží, Praha. Po čtvrt na osm jsme se již loučily a každá jela svým směrem domů.

V závěru tedy stačí jen zmínit, že jsme měly velmi vydařenou a naplánovanou expedici, na které nad námi držela ochrannou ruku sama štěstěna. Nic z toho by však nebylo možné nebýt našeho úžasného expedičního týmu. Ještě jednou vám mockrát děkuji, holky, za úžasný prodloužený víkend plný zážitků a pohody!