Tomáš Kačmár: Díky krizi na Ukrajině mám spoustu materiálu.             V žurnalistice se rozhodně nenudím

Dnes jsem si k rozhovoru pozval již poměrně zkušeného žurnalistu, specialistu na webové zprávy. Tomáš Kačmár je již pár let na Primě a dříve pracoval v redakci Echo.

Ještě by stálo za to říct, že se s Tomášem již pár let známe a proto mu v tomto rozhovoru tykám.

Zároveň rozhovor je poměrně obsáhlý, proto bude rozdělen do dvou částí.

1.část rozhovoru

Jak ses vlastně k žurnalistice a médiím dostal?

,,Po tom, co jsem dokončil střední školu, obchodní akademii, jsem věděl, že se budu chtít vydat jiným směrem. Tím, že mě velmi bavilo sledovat politiku, číst a psát, řekl jsem si, že by novinařina mohla být cestou. Což se teda povedlo (klepe si na zuby, smích)."

No a jak to tedy pokračovalo?

,,Nastoupil jsem na vysokou školu, kde jsem vystudoval média. Už během studia jsem si dohodl stáž v redakci Echo, kde si mě rozhodli nechat a já tam tak strávil další čtyři roky.
Po dostudování jsem šel už na plný úvazek."

Takže by se dalo říct, že hlavní motivací byl zájem nejen o politiku?

,,Ano, byl to zájem nejen o politiku, ale o sledování veřejného dění obecně. Je to něco, když si ráno vezmu telefon do ruky, co si hned přečtu. Něco, co mě prostě zajímá, něco, co mě opravdu baví."

A o kariéře politika jsi nikdy nepřemýšlel?

,,Myslím si, že nejsem úplně kovaný na politiku jako takovou a novinařina byla a je super věc. Můžu pak být něco jako sonder. Myslel jsem si zkrátka, že můžu být někdo, kdo to sleduje a zprostředkovává."

Teď více o politice, ve smyslu pracovním. Jak jsi to tam měl?

,,Začínal jsem samozřejmě na domácí politice. Dneska mě nicméně velmi baví zahraniční politika, konkrétně teď v době války na Ukrajině se věnuji hlavně jí. Ano, na jednu stranu je hrozné, co se tam děje, na druhou stranu já mám spoustu materiálu, že nevím co psát dřív. A k tomu mne ještě velmi baví politická situace na Slovensku."

No a bavíme li se právě o zahraniční politice, je asi jasné, že je potřeba jistá znalost cizích jazyků, že?

,,Ano, to bez debat! Já mám úroveň angličtiny C1 plus, což je super, protože pak mohu třeba dělat rozhovory se zahraničními herci na Comic Conu."

Kdybychom se tedy vrátili ke studiu, je nějaká cesta, kterou bys doporučil?

,,Spíše řeknu cestu, která mě k tomu vedla. Co se u mě osvědčilo, bylo učení se jazyků skrze zájezdy do zahraničí. Nejvíce Velká Británie a Irsko, to mi dalo nejvíce. Zároveň na vysoké škole jsme měli kantory ze zahraničí, ze Spojených států, Británie nebo i Austrálie, kteří sice česky uměli, ale na nás už ze zásady mluvili čistě anglicky. Nejdůležitější je jednoduše ta pravidelnost."

A co se týče dnešní doby, musíš někde svojí úroveň jazků dokazovat? Máš nějaký diplom?

,,Já si nemyslím, osobně žádný diplom nemám a výše zmíněná úroveň mi vyšla v rozřazovacích testech na vysokoškolském studiu. Myslím si, že to není nic, co by mě teď omezovalo. Jak říkám nejdůležitější je ta praxe a umění ten jazyk využít."

Chápu a co další věci, co by měl správný mladý žurnalista umět?

,,Je to hodně znalostní. Skoro každá redakce vypisuje do inzerátu nutnost všeobecného přehledu. Třeba v politice vědět kdo je prezident, premiér, v okolních státech kdo je kancléřem a podobně. Ale nejde jen o politiku, je potřeba mít přehled třeba i ve sportu a vědět kdo je například Petr Čech. Je to zkrátka něco, co se člověk může naučit i na základní škole. Hodí se i ekonomika a tak. Předpokladem je i dobrá čeština - umět mluvit, psát nejen mě, mně a tak dále."

Projevuje se tedy čeština nějak i v přijímacím řízení na post novináře?

,,Jasně, uchazeči dostanou nějaký úkol. Napsat článek z ČTK, jakoukoliv zprávu převzatou z jiného deníku a tady nám udělají jistou analýzu i něčeho ze zahraničí. Musí umět přeložit například článek z Daily Mail a to potom pošlou. My si z toho pak vybereme."

A něco dalšího?

,,Je tu jeden takový faktor, novinařina je poměrně složitá práce a placená je stejně, jako každá jiná. Novináři, kteří chodí třeba i do sněmovny, se nedostanou na 100.000 měsíčně. Kromě toho, novinář má poměrně deformovaný (volný) čas. Začíná to už tím ránem, kdy my, novináři, hned jak vstaneme, bereme telefon do ruky a projíždíme Twitter, weby a zjišťujeme co se stalo. Stejně tak před spaním a vlastně kompletně přes den. Na druhou stranu se člověk nikdy nenudí, protože je stále co dělat. Zkrátka spoustu lidí sice na novinařinu nastoupí, ale brzy to zase opustí. Takováhle "úmrtnost" novinářů, kteří odešli do 3 měsíců, byla třeba 80%. Zjistili, že na to nemají a prostě šli pryč."

Když jsme se bavili o tom přijímání do redakce, je vystudovaná žurnalistika jistou pomocí?

,,Určitě je to jistá pomoc, ale není to nutnost. Například teď nám přidali nového redaktora, který se zdá šikovný, ale nemá vystudovanou žurnalistiku, nýbrž práva. Obecně to platí, že nemusíš mít vystudovanou žurnalistiku, abys byl dobrý novinář. Pamatuji si na novináře, který měl vystudovanou "hnojárnu", tedy ČZU, a byl velmi kvalitním novinářem.

Určitě na tu školu kouknou, ale nejdůležitější je právě ta praxe a pak samozřejmě kontakty. Když mě někdo doporučí, tak to logicky sehraje velkou roli."

Pojďme teď přejít víc k tobě samotnému. Co přesně je náplní tvé práce? Jak vypadá tvůj standardní den? Už jsi to lehce naznačil na začátku a na konci dne, ale mě by zajímalo to mezi.

,,Funguje to tak, že už ráno si na telefonu projedu svojí potencionální práci. Zjistím, jestli něco budu psát, nebo to posunu a třeba se s někým sejdu. Teď se hodně řeší Ukrajina, takže si ráno přečtu například zprávy z webu Ukrajinská Pravda, přečtu si, že bylo bombardování a můžu to pak sepsat a oslovit nějakého experta a zeptat se ho: "Jak dlouho to Ukrajinci mohou vydržet?" a z toho udělat článek.

Pak jsou speciální události jako je tiskovka vlády a z ní něco udělat, případně se ministrů na něco zeptat i mimo oficiální část tiskové konference."

Takže se nenudíš?

,,To rozhodně ne! (smích) Ten den jako takový je strašně pestrý a to se mi na té práci hrozně líbí. V žurnalistice hodně píšu, hodně pracuji s počítačem nebo pracují i na telefonu, což je teda strašné, ale krize je krize (smích). Líbí se mi, že to prostě není monotónní. Každým dnem se dozvídám něco nového a pak o tom píšu."

A co rozhovory?

,,To je něco jiného. Rozhovor si musíš domluvit, vytvořit si otázky a pak ho realizovat. Nedávno jsem dělal rozhovor s Julianem Gloverem, který hrál v bondovce, Star Wars, Indiana Jones a další, a musím říct, že to pro mě byla obrovská škola.
Rozhovor byl v angličtině a s tím, že mám omezený čas a musím zároveň reagovat samozřejmě v angličtině. Nicméně, kromě toho, že je to práce a škola, tak je to obrovská radost."

Kromě herců děláš rozhovory hlavně s politiky a mě by zajímalo, jestli sis téma politiky mohl vybrat?

,,Když jsem začínal v bývalé redakci, Echu, tak tam každý dělal úplně všechno a člověk se pak až standardně vyprofiluje. Každý má nějaký předpoklad, což u mě je politika, ale zase třeba ekonomická témata a řeč čísel není nic pro mě. Dneska tedy už vím, co chci dělat a jestli mi někdo někdy uloží napsat článek o ekonomice, tak ho předem lituju.

Člověk se prostě časem vyprofiluje."

Jasně, takže politiku a pak tedy převážně zahraniční politiku už sis vybral sám?

,,Přesně. Mám rád právě to Slovensko a to už je poté ta úzká specializace, kde se cítím hodně komfortně, kde toho hodně vím a kde mě to baví. Nicméně stále je to výsledkem několika let profilování se."

Když bych vzal tedy v potaz, že ty už jsi hotový, vyprofilovaný novinář, bylo by možné teď přejít z politiky ke sportovnímu odvětví žurnalistiky?

,,Myslím si, že to je možné, nicméně když je člověk třeba fakt špičkou v nějaké oblasti a chtěl by změnit zaměření, tak to asi zvedne obočí. Je to vlastně podobné jako s odchodem z novinařiny jako takové. Vzpomínám si na pana Vladimíra Keblúška, který byl dlouhou dobu velmi dobrým politickým novinářem a teď má penzion a stačí mu to. Ale prostě v novinařině byl 25-30 let a už toho měl plné zuby, což chápu. Takže jo je to možné, ale také záleží dost na redakci."

autor: Ondřej Zlesák