Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii - přednáška
Naše redakce, tedy alespoň její část, se zúčastnila přednášky Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii od známého českého cestovatele Ladislava Zibury.
Myslím, že o něm ani není, co moc říci a proto budu citovat jeho popis sám sebe: "25letý excentrický poutník Ladislav Zibura se tentokrát vydává probádat Arménii, Gruzii a Náhorní Karabach. Očekává nenáročný výlet, situace se mu však brzy vymkne z nohou. Ať už se princ Ládík zrovna otráví alkoholem, zabloudí na minové pole nebo zachraňuje život štěňátek, vším ale proplouvá s neobyčejnou lehkostí. Příběh jeho pěší, cyklistické a stopařské výpravy je svědectvím o jednoduchosti života a půvabu svobody, u kterého se budete smát od začátku až do konce. Nečekejte popisy historie nebo památek. Cestovatelská projekce Ladislava Zibury je plná humoru, lidských příběhů a lidové moudrosti."
Musím dodat, že jsme měli tu možnost s ním pohovořit, věnovat mu naše číslo GPJP Times a dokonce od něj získat i autogram na výtisk našeho časopisu. Více vám už řekne Bára Pavlů...
Nelly Achverdjan
"A vy jste někdy navštívil Československo?" "Ano v 68, v tanku."
Pokud máte smysl pro humor a aspoň trochu zájem o poznávání jiných zemí atypickým způsobem, pak je rozhodně Zibura a jeho knížky, něco pro vás.
Ladislav Zibura je rodák z Českých Budějovic, který hodně chodí, a to ho vlastně živí. Nejdřív si vyšel do Santiaga de Compostela, do Říma, do Jeruzaléma a naposledy do Arménie a Gruzie. A někdy během toho chození ho napadlo o tom psát knihy a začal s tím být poměrně slavný a úspěšný.
To, co dělá, je zajímavé, a tak nějak to ztělesňuje myšlenky i naší doby - vycestovat si, za co nejmíň peněz (ať je to hodně hipster, že jo), začít něco úplně nového, nedat na všechna ta očekávání, co od nás lidi mají, dělat různé hlouposti a tak dále. Zibura chodí sám pouze s batůžkem na zádech několika měsíců v zemi ve které ani nerozumí místnímu jazyku, ale stejně se nějak domluví a zvládne se k lidem nacpat na večeři.
Důvod proč mě jeho knížky opravdu přitáhly, je jeho nekonečný absurdní humor. On sám říká, že to je dost špatný humor, ale u těch knížek nebo na přednášce se budete řezat smíchy a rozhodně nebudete sami. Je to nešika a rád si z toho udělá srandu. Udělá si srandu vlastně úplně z čehokoliv.
Ale pro Ziburu je ještě typická jedna věc a to, že se tímhle vším snaží naznačit jednu velmi důležitou věci. V posledních letech cestuje do zemí jako je právě Turecko, Gruzie, Nepál, Čína, Arménie apod., což jsou země, které pro nás nejsou zas tak atraktivní, bojíme se jich, spousta lidí má pocit, že všichni lidé, co jsou od nás na východ, jsou teroristé. On se snaží dokázat opak. On tam chodí sám, jeho největší zbraní jsou tak možná chodecké hole. A ti lidé mu vždycky pomůžou. On žije z toho, že ho lidé berou do svých příbytků, z toho že mu dají zadarmo najíst. A vyptávají se ho na všechno možné. Jsou to lidé, pro které je Evropa jen pojem a neví, co si pod ním představit. Turistu viděli třeba jednou v životě. Nemají elektřinu v domě a živí se tím, že pasou krávy. A Zibura zdůrazňuje velmi důležitou věc, vždycky na každém konci jeho knihy i na konci jeho přednášky. Jsou to jenom lidé. Lidé jako my. Nejsou to žádný teroristé, šílenci ani nic podobného. Je úplně jedno, jestli pochází z Číny, Nepálu nebo Arménie. Jsou to lidé, co řeší velmi podobné problémy jako my, lidé, co chtějí stejné věci jako my, chtějí podobné věci jako my - mít přátele, rodinu, střechu nad hlavou, co jíst. Jsou velmi pohostinní, nedovedu si představit, že tady by ho pustil někdo k sobě domů a dal mu večeři. Čím míň lidé mají, tím víc vám dají.
Teď zrovna je Zibura na cestách po republice a přednáší o jeho poslední cestě do Arménie a Gruzie. Lístky můžete sehnat ještě na leden, musel totiž přidávat termíny kvůli velkému zájmu. Pokud ale nestojíte o přednášku, můžete si přečíst jednu z jeho dvou knih anebo počkat až kniha o Arménii a Gruzii vyjde, což bude už velmi brzy.