Neumannová Natálie - Utopie, Dystopie

             Utopie.. pro mě něco snového, kde je vše možné, místo mimo realitu, místo kde můžeme být kýmkoli chceme. Můžeme dělat, co chceme.. a pouze snít.. radovat se.. a být..

             Distopie.. co-si tmavého, pochmurného, nelíbivého a v mých očích cosi, co nechci žít. Čemu bych se chtěla vyhnout a radši sebe a svůj život přehodit do utopie.

             Můj nápad byl takový, přidat oboum tématům grády, trošku se od nich odtáhnout, vrátit se do dětství a využít pohádkového, snového světa, kde je vše možné. Pro mou utopii. Všichni chceme být odvážní jako rebelka, všichni chceme následovat sen jako locika, všichni chceme věřit, že dokážeme změnit názor druhých jako škiťák, všichni si přejeme mít nejlepšího kámoše bouráka, přejeme si aby za námi stáli přátelé tak silní jako Fénixův řád nebo se zamilovat bez ohledu na to, do koho, i když je to zvíře. Nebo naopak doufáme, že se do nás někdo zamiluje i když my si můžeme jako to zvíře připadat. Můžeme si také myslet, že ztrátou nejbližšího ztrácíme vše, a přitom jsme mnohé získali.

Miluju pohádky, protože v nich se naše sny tvoří a strachy bourají.

             Jenže to malé dítě, co roste na pohádkách jednoho dne stejně bude muset vykročit do reality. Ano, vytáhla jsem ze světa jen to zlé. Přírodní katastrofy, války, viry a nemoci,smrt, tresty a ublížení, slumy a chudobu. Pojďme si na rovinu říci, že to možná není náš denní chléb, a že my se máma stále sakra dobře.Ale je to denní chléb světa. To všechno se tady děje. Na tomhle světě. A my nikdy nevíme, kdy to potká nás. Možná ne přímo, ale jistě na znečištěný oceán, požáry, tání ledovců, války doplatíme. My hromadně. Zde se ten strach tvoří, zde v naší realitě s ním bojujeme. Překonáváme ho a snažíme se dělat, co máme rádi, snažíme se být s těma, co máme rádi, snažíme se být sami sobě dobrými. Snažíme se napodobovat naše hrdiny, v dětství minimálně.. Ach, naše dětská naivita, bez strachu z reality..

             Možná nestojím nohama na zemi a možná se snažím porovnat či přiblížit dva naprosto odlišné světy. Je to můj úhel pohledu. pohádkový svět vs. realita.
Troufnu si mluvit za spoustu z nás, že by si radši vybrali pohádkový/filmový svět, kde dobro vítězí nad zlem než samotnou realitu, kde jedinou jistotou je, že umřem.

Dobrá možná jsem příliš pesimistická, ale kapka pravdy na tom je.