"Psaní je pro mě neoddělitelné od snu, od zdroje energie.
Píšu a žiji ve snech."
Otevřela oči a mrkla. Paprsek slunečního světla jí svítil přímo do obličeje. Okénko nad její hlavou bylo malé a úzké, takže paprsky ozařovaly pouze její tvář. Ležela na měkké, ale krátké a úzké posteli. Vešla se do ní jen tak tak. Nad ní byla pověšená houpací síť. Kdyby na ni vylezla, mohla by se podívat ven. Byla zvědavá, kam ji...
Jednoho dne jsme já a čtyři moji kamarádi šli na únikovou hru. To místo se nám od první chvíle nelíbilo, ale stejně jsme do toho ne moc dobře udržovaného baráku vešli.
Byl studený zimní večer. V pět hodin už byla venku tma, lampy svítily lidem na cestu a osvětlovali ulice svým nažloutlým světlem. Z výšky se na zem pomalu snášel sníh, který celé město zakryl bílým povlakem.
Víte co, já tuhle práci nikdy dělat nechtěl. Jenže ve škole mi to nešlo a vlastně jsem se nikdy moc neodhodlal zkusit něco jiného. Jo a taky jsem dost introvert, pozoruju lidi a vymýšlím si příběhy. Hele, jestli vás to nebaví, tak mi to řekněte. No každopádně s cisternou jezdím už čtyřicet let, vždy trasu Praha-Budapešť´. Zásoboval jsem pumpu,...
,,Hmmm jak ti jen zlepšit náladu?" uvažuji nad svým skleslým kamarádem Markem. Jde zítra poprvé do nové školy, do 4. třídy a je poněkud nervózní.
Sice malý či velký vůz nepoznám
ty jež ovlivňuješ každého z nás, chtěla bych ti poděkovat za to nepopsatelné dobrodružství, za ten den kdy jsi mi vstoupila do života a já procitla. Ze začátku jsi byla stydlivka a nedělej že ne, však mnoho z nás to taky zná, nevinná osůbka co nám tahá za provázky a vše sleduje. Naučila jsi mě citům, mnohem silnějším, než jaké...
Filipíny, Manila. Celá situace trvá necelých čtyřicet dva vteřin, přesně tolik času má řidič tramvajového vlaku na jednu stanici. Nacházíme se na křižovatce ulic Abad Santos Avenue a Bambang Street v centru města. V blízkosti je hlavní manilské vlakové nádraží. Je sedm minut po půlnoci. Samantha, šestnáctiletá manilská dívka ze slumu poblíž centra...
"Mr. Right usoudil, že se definitivně zbavil paní Deborah Bellové, před níž právě prchal z Evropy."
01:57 - Ve dvanáctém patře výškové budovy Sleep Tower v centru města svítila jen jedna lampička. Seděl v kanceláři, sám. Všichni už šli domů. Zvedl se a pohlédl z okna, celé město bylo pokryté mlhou. Byl tak unavený, že sotva dokázal stát na nohou, natož všímat si té monotónní mlhy. Čekal, že se něco změní.
